Tis je jedovatý
Všichni máme od našich rodičů a okolí silně zakořeněno, že tis je prudce jedovatý. Občas se otrava tisem zjistí u domácích zvířat, ale u lidí známe jen pár případů otrav [1].
V našich podmínkách se vyskytuje nejvíce tis červený (Taxus baccata). V jeho dřevě se vyskytuje nesčetné množství sloučenin, zejména taxoidů a taxanů [2, 3], které jsou pro náš příběh nejdůležitější. Některé podobné látky (taxol, paclitaxel) našly i cestu do farmacie a používají se jako protinádorová léčiva. V samotném tisu jsou ale odpovědné za jeho toxicitu. Konkrétně taxolu je nejvíce v kůře [4], ale podobné látky se nachází v celé rostlině kromě míšku (červená kulička obalující semínko). Množství jedovatých látek v jednotlivých částech rostliny závisí mimo jiné na ročním období, kdy nejjedovatější je v podzimních a zimních měsících [5].
Jehličí a semínka jsou jedovatější než dřevo
Ovšem více než dřevo jsou jedovatější jehličí a semínka, která obsahují navíc i látku taxiphyllin, ze které se metabolismem uvolňuje kyanid [6]. Požití tisu u člověka způsobuje závratě, rozšíření zornic, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, zrychlený tep (zpočátku), svalovou slabost a křeče. Tyto příznaky mohou přejít ve zpomalení srdce a dechu, nebo až k zástavě srdce [3].
Teplota ohně při obyčejném táboráku je přibližně 600 °C, což však nestačí na rozklad většiny organických látek. Například ve spalovnách, kde je cílem vše spálit na oxidy, je teplota až 1100 °C. Navíc ne všechny části ohně dosahují 600 °C. V méně horkých místech bude probíhat spalování jen na meziprodukty, které budou přecházet do kouře. Právě proto se říká, že bychom si naše oblíbené špekáčky měli opékat poblíž plamenu, a ne je jen udit v kouři. To neznamená, že opékání buřtů přímo v plameni je zdravé – spálení buřtu do černa je také zdravotně problematické. Ve spojení s tisem je ten kouř ještě zajímavější. V historii jsou prý známé kmeny, které kouřily jehličí z tisu, což navozovalo stavy omámení [7], takže nějaké látky se zřejmě z tisu do kouře za nižší teploty spalování uvolňují – těžko říct, zda se jedná o toxické alkaloidy, jejich neškodné produkty nebo něco úplně jiného.
Co může obsahovat kouř z tisu?
Bohužel se nám nepodařilo najít žádnou publikaci, která by se zabývala obsahem látek v kouři z tisu. Obecný přehled složení kouře ze dřeva ale existuje. Kouř je vlastně aerosol ze vzduchu, vodní páry, pevných částic, kapiček a zplyněných organických látek. Přibližně by se v něm mělo objevovat 200 až 400 různých chemických látek v závislosti na typu dřeva a jeho vlhkosti [8, 9]. Kromě oxidů uhlíku, dusíku a síry jsou to různé látky přítomné ve dřevě přirozeně nebo vzniklé za vysoké teploty chemickými reakcemi. Pro chemické fajnšmekry i konkrétně: jedná se o látky s množstvím aromatických jader a těkavé organické látky – nejvíce formaldehyd a akrolein (akrylaldehyd, zodpovědný např. za smrad spáleného tuku) [9]. Tyto látky jsou zdraví škodlivé – některé z nich se např. řadí mezi karcinogeny.
Opatrnost je matka moudrosti
Osobně bych tedy byl opatrný na to, jaké dřevo se používá na opékání a volil bych radši nějaké netoxické. Přeci jen, když se něco neví, je lepší být obezřetnější.
Za Zeptej se vědce Martin
