Vodíková auta: vy se ptáte, my odpovídáme!

Dopravní prostředky využívající jako palivo vodík jsou velmi ekologické. Jde především o vozidla s palivovými články, kde je vodík přeměňován přímou elektrochemickou reakcí na energii a vodní páru [1]. Vodní pára vypuštěná do atmosféry v přízemní vrstvě atmosféry zůstává ve formě vodní páry jen krátkou dobu a sama o sobě tak nefunguje jako klasický skleníkový plyn [2]. Přidaná vodní pára v rámci koloběhu vody během pouhých několika dní zkondenzuje na srážky a spadne zpět na zemský povrch, tudíž přispívá ke skleníkovému efektu jen velmi krátce. Pouze v oblastech s velmi suchou atmosférou se může vodní pára dostat do vyšších vrstev a způsobit zesílení skleníkového efektu. Dodatečná vlhkost pocházející ze zdrojů způsobených lidskou činností – např. ze závlah nebo i z provozu vodíkových technologií – tedy vede ke zvýšené tvorbě aerosolů a oblačnosti. To zvyšuje ochlazující efekt v atmosféře, protože aerosoly a mraky odráží sluneční záření. Modelové odhady ukazují, že ochlazování kvůli zvýšené tvorbě aerosolů a oblačnosti zcela přebije krátkodobý příspěvek přidané vodní páry ke skleníkovému efektu [2].

Pro srovnání, životnost metanu v atmosféře se uvádí kolem 12 let, oxid dusný dokonce v atmosféře přežije průměrně až 114 let [3]. Kvůli krátké životnosti se pro vodní páru nedá spolehlivě stanovit tzv. „global warming potential“ (GWP), tedy potenciál plynu přispět ke globálnímu oteplování, který se běžně používá pro porovnávání „špatnosti“ skleníkových plynů (obvykle v horizontu 100 let, GWP100). Kvůli tomu nejsme bohužel schopni odhadnout, jaký by byl vliv předělání všech dopravních prostředků na vodíkový pohon. Přidaná vodní pára ale nepředstavuje zas až takový problém, na rozdíl od klasických skleníkových plynů.

Přidáním další vodní páry z vodíkové dopravy do atmosféry se rovnováha v rámci koloběhu vody příliš nezmění – přebytečná voda se za několik dní z atmosféry zase vysráží. Navíc množství vody na planetě by při kompletním přechodu na vodíkovou dopravu ani nebylo změněno, protože vodík pro dopravu se má v budoucnu vyrábět převážně pomocí elektrolýzy vody. Z vody se tedy vyrobí vodík a z vodíku se v dopravním prostředku stane zpět voda. Vodík z fosilních zdrojů je již využíván na jiné účely a s navýšením spotřeby fosilních zdrojů se příliš nepočítá.

Problematický pro globální oteplování může být fakt, že na množství nezkondenzované vodní páry v atmosféře (která ke změně klimatu přispívá) má vliv především teplota, která již dlouhou dobu roste díky zvyšování obsahu ostatních skleníkových plynů. V teplejší atmosféře se obecně udrží více vodní páry, než přebytečná voda zkondenzuje na srážky, a to přispívá k oteplování, které vede k vyššímu obsahu vodní páry v atmosféře, a tak dále. Tomuto jevu se říká „positive feedback loop“ – smyčka pozitivní zpětné vazby. Důležitější než zaměřovat se na vypouštění vodní páry je tedy důsledná snaha snižovat emise oněch klasických skleníkových plynů, kam řadíme zmiňovaný metan, oxid dusný a také oxid uhličitý, aby se průměrná teplota na naší planetě dále nezvyšovala. S vodní parou si už příroda poradí sama.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna