Tato odpověď vznikla jako reakce na přiložené vlákno pana Davida Navrátila o původu strachu z radioaktivity a spojitosti s příčinou energetické krize. V rozboru tohoto vlákna uvádím na pravou míru definice ve vlákně zmíněných termínů, k nimž přikládám příslušný kontextuální komentář. Na základě těchto definic pak komentuji některé závěry uvedené ve zmíněném vláknu. Ke každému celku pak přikládám jakési lidské shrnutí pro zajištění srozumitelnosti.

Radioaktivita je jev, kdy dochází k samovolnému rozpadu nestabilních atomových jader na atomová jádra energeticky stabilnější [1]. Je pravda, že denně jsme vystaveni různým druhům radioaktivního záření, je ovšem podstatné zdůraznit, že existuje několik druhů záření, které se liší typem a energií částic nebo jejich množstvím v prostoru. V přírodě se setkáváme se zářiči, které nám v případě dlouhodobých expozic mohou zásadně ublížit (například radon z geologického podloží). Lidské tělo má ovšem značnou schopnost se s důsledky ozařování vypořádat [2]. Shrnuto, v radiaci se pohybujeme neustále, ale realita všedního života ukazuje, že nás to nemusí nutně ohrožovat.

Lineární bezprahový model (LNT) popisuje vztah mezi rizikem škodlivých účinků a množstvím expozice ionizujícímu záření. Z modelu LNT vyplývá, že neexistuje úroveň expozice ionizujícímu záření, pod níž by bylo riziko vzniku rakoviny nulové [3]. Zde je nutné zdůraznit důsledek tohoto sdělení, kdy nenulové riziko vzniku rakoviny může být současně zcela nepatrné, až prakticky vyloučené. LNT model tedy nepopírá realitu schopnosti lidského těla se s důsledky záření vypořádat, je pouze podstatné si plně uvědomit možný důsledek, který může být v závislosti na typu a množství záření buď mizivý, nebo naopak životu nebezpečný. Skutečnost, že se dnes používají postupy zmírňující důsledky radiačního záření, pak nejde proti LNT, protože dochází k minimalizaci rizik, nikoli k jejich odstranění. Problematické bývá označení za lineární model, protože zcela striktně řečeno se o linearitu nejedná. Jde pouze o všeobecně platné tvrzení, že s nárůstem radiace narůstá riziko. Ne vždy ale stejnou měrou. Shrnuto, zdá se to jako slovíčkaření, ale jde o běžný střet mezi vědeckým a laickým přístupem. Vědec vám řekne, že je nenulová pravděpodobnost, že na vás spadne slon oblečený do růžového pyžama, zatímco jí banán. Jak moc se této eventuality musíte bát, to je asi zřejmé. S LNT modelem je to obdobně.

Autor vlákna také zmiňuje, že Komise pro atomovou energii (anglicky NRC – Nuclear Regulatory Commission) nemusela na LNT přistoupit. Na základě současného stavu vědy dospěla NRC k závěru, že skutečná úroveň rizika spojeného s nízkými dávkami záření zůstává nejistá, a některé studie, jako například studie INWORKS [4], ukazují, že nízké dávky záření přinejmenším určité riziko představují. Současný stav vědy navíc neposkytuje přesvědčivé důkazy o existenci prahové hodnoty, což je zdůrazněno skutečností, že žádný národní ani mezinárodní vědecký poradní orgán nedospěl k závěru, že takové důkazy existují. Na základě uvedených stanovisek těchto poradních orgánů, připomínek a doporučení národních odborných organizací z 28. října 2015 a vlastního odborného a technického úsudku proto výbor NRC rozhodl, že model LNT i nadále poskytuje spolehlivý regulační základ pro minimalizaci rizika zbytečného ozáření jak obyvatelstva, tak pracovníků při výkonu povolání [3]. Jednoznačnost tvrzení, že LNT model je zcela špatně, je tak diskutována i jedním z největších světových jaderných regulačních úřadů. 

Autorem zmíněný akronym ALARA je zkratka pro „tak nízké, jak (je) rozumně dosažitelné“ (z anglického „as low as reasonably achievable“), což znamená vyvinutí veškerého přiměřeného úsilí k udržení expozice ionizujícímu záření tak hluboko pod dávkovými limity, jak je to prakticky možné, v souladu s účelem, pro který je licencovaná činnost prováděna, s přihlédnutím ke stavu technologie, k zlepšení ve vztahu k přínosům pro veřejné zdraví a bezpečnost a dalším společenským a socioekonomickým hlediskům a ve vztahu k využití jaderné energie a licencovaných materiálů ve veřejném zájmu [5]. Shrnuto, cílem použití ALARA je analyzovat postupy a existující bariéry, aby se během provozu nebo údržby zbytečně nezvyšovalo riziko dávky (což by se dalo parafrázovat jako: pokud tam člověk lézt nemusí, ať tam neleze). To neznamená, že nikdo nesmí dostat žádnou dávku záření. Od toho existují dávkové limity jak pro pracovníky jaderného zařízení, tak pro veřejnost. Je to například i důvod toho, že panoramatický sken zubů můžeme podstoupit jen jednou za rok.

Je přinejmenším nepřesné tvrdit, že princip ALARA „rychle vyřadil jadernou energetiku z trhu“. Zásadní je totiž formulace „rozumně dosažitelné“, s čímž se všichni provozovatelé jaderných zařízení bez větších problémů vypořádali. Princip ALARA ve výsledku naopak podporuje výstavbu jaderných elektráren vzhledem k možnosti zmenšení průměrné dávky záření pro obyvatelstvo v porovnání s například uhelnými elektrárnami, kde velké množství uhlí a po spálení pak popílku představuje nezanedbatelný zdroj aktivity bez jakéhokoli stínění [6]. To je způsobeno zvýšeným obsahem izotopů především ²²⁶Ra, ²³²Th a ⁴⁰K, kde ²²⁶Ra a ²³²Th jsou alfa zářiče a ⁴⁰K je beta zářič.

Spojitost mezi poklesem objednávek a principem ALARA se mi nepodařilo nijak potvrdit. Je ovšem nezbytné si uvědomit kontext doby v 70. letech, kdy hrozba jaderné války byla více než reálná a strach z jaderných elektráren jako takových rostl, jak popisuje například bulletin Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA – International Atomic Energy Agency) [7].

Nebudu se věnovat jednotlivým zmíněným příkladům dávek ve světě, protože důvod jejich uvedení je důkaz o nízkých dávkových příkonech z prostředí jaderné energetiky. Toto je fakticky správně, ovšem spojitost s ALARA a LNT není zcela přímá. Z dostupných informací je zároveň nutné rozporovat absolutní spojitost uvedenou ve větě: „ALARA rychle vyřadila jadernou energetiku z provozu.“ Pro takové tvrzení nejsou dostupné jasné argumenty. 

Osobní vstup: Nemyslím si, na základě zkušeností z oboru, že ALARA přispěla k potížím v jaderném průmyslu. Zásadní zlomy vždy přišly s těžkými haváriemi, podobně jako to bylo i v leteckém průmyslu a letadly Concorde. Obecně platí, že míra rizika definuje míru regulace, a současnému jadernému průmyslu se daří držet velmi dobrý balanc mezi riziky, náklady na bezpečnost a ekonomickou rentabilitou. Mezi největší problémy pak patří vedle nedůvěry lidí (ovšem nezpůsobené principy ALARA nebo LNT) délka celého povolovacího procesu (již od návrhu zařízení, přes umístění, environmentální studie, posouzení dle jaderné bezpečnosti a posouzení stavebním úřadem) a vysoké riziko prodlení celého projektu vzhledem k množství jednotlivých kroků. Současně bych se neodvážil tvrdit, že „se musíme zbavit lží“. Problém nejsou lži, problém je absence informací a přetlak dezinformací. 

Pro Zeptej se vědce odpovídal Marek.

Zdroje:

[1] https://doi.org/10.1016/B0-12-227410-5/00643-8 

[2] https://doi.org/10.1016/B978-0-323-05796-7.00010-2

[3] https://www.regulations.gov/document/NRC-2015-0057-0671

[4] https://doi.org/10.1016/S2352-3026(15)00094-0

[5] https://www.nrc.gov/reading-rm/basic-ref/glossary/alara.html

[6] https://doi.org/10.1016/j.cles.2022.100009

[7] https://www.iaea.org/sites/default/files/publications/magazines/bulletin/bull29-3/29304781925.pdf