Dotazy a odpovědi

1068 Jaký je vliv jazyka na myšlení?

Dotaz:

Před časem jsem četla starší studii Trosta o vlivu jazyka na myšlení a naopak. Ráda bych se nějak přehledně dozvěděla něco o tom, jak se na vzájemný vliv jazyka a myšlení pohlíží dnes, jaké jsou nejnovější poznatky. Dokázali byste mi s tím pomoci?

Minutová odpověď:

1)

V současném výzkumu není shoda ohledně vztahu mezi myšlením a jazykem.

2)

Existuje celé spektrum názorů – od toho, že myšlení je závislé na jazyku, až po to, že myšlení na jazyku vůbec nezávisí.

3)

Většina současných názorů na vztah jazyka a myšlení se nachází někde mezi těmito extrémy.

Celá odpověď:

Shoda není

Na tom, jaký je vztah mezi myšlením a jazykem, se filozofové – ale ani vědci – mezi sebou vůbec neshodnou. Existuje tu celé spektrum názorů, od toho, že myšlení – tedy onen druh myšlení, jaký je charakteristický pro nás lidi – je dané jazykem, a že tedy bez jazyka v podstatě není možné, až po to, že myšlení nemá s jazykem co dělat a jazyk slouží jenom k tomu, aby se myšlenky staly sdělitelnými.

Dva extrémy

Ze slavných filozofů mají k tomu prvnímu extrému blíže Ludwig Wittgenstein (1953, [1]) nebo Wilfried Sellars (1969, [2]; 1974, [3]), k tomu druhému třeba Jerry Fodor (1975, [4]; 2008, [5]) nebo Noam Chomsky (1993, [6]).

Wittgenstein se domnívá, že myslet naším lidským způsobem se učíme až s tím, jak se učíme jazyk, a že představa, že máme nejprve myšlenky, které teprve potom „odíváme do slov“, je zcela scestná (viz např. Proudfoot 2009 [7]). Sellars, který sám své stanovisko nazývá „verbálním behaviorismem“, je přesvědčený, že obecniny, tedy obecné pojmy, které jsou pro lidské myšlení zásadní, získáváme až prostřednictvím toho, když se učíme jazyku (viz např. Olen 2018 [8]).

Fodor se naproti tomu domnívá, že naše myšlení tvoří svého druhu „jazyk“, „jazyk myšlení“, jehož jsou běžné jazyky jenom intersubjektivním vyjádřením, tedy něčím, co naše myšlenky činí přístupnými druhým (Rescorla 2023 [9]). Chomsky má za to, že představa, že jazyk nějakým způsobem tvaruje myšlení, je scestná, protože jazyk je (stejně jako myšlení) biologická danost, jejíž podoba je neměnná a jíž se člověk neučí (Cowie 2017 [10]).

Jazykový relativismus

Přesvědčení, že myšlení je určeno jazykem (či obecněji kulturou), může ovšem vést až k názoru, že mluvčí velmi rozdílných jazyků myslí velmi rozdílným způsobem, možná tak rozdílným, že si jeden s druhým nemohou porozumět. V důsledku to pak může vést k tomu, že tito dva mluvčí mohou žít jakoby v odlišných a vzájemně neproniknutelných světech.

Tomu se říká jazykový relativismus; někdy se hovoří i o Sapir-W horfově tezi. Zastáncem jazykového relativismu je například filosof Nelson Goodman (1976, [11]; 1978, [12]) či jazykovědec George Lakoff (1987, [13]). Takový relativismu vehementně odmítá například Steven Pinker (2002, [14]).

Většina názorů je někde mezi

Většina názorů na povahu vztahu jazyka a myšlení, s jakými se dnes u filozofů a kognitivních vědců setkáváme, se ovšem nachází někde mezi těmito dvěma extrémy, to jest připouštějí, že jazyk nějakým způsobem ovlivňuje myšlení, aniž by se tím ale na něm myšlení stalo závislým. Například Bloom & Keil (2001 [15]) konstatují, že jazyk přispívá myšlení podobně jako třeba zrak: zprostředkovává do něj (a z něj) přívod informací, ale jeho podstatu nemění.

Clark (1998 [16]) probírá další způsoby, kterými jazyk podle něj rozšiřuje možnosti mysli. Například pomáhá s klasifikací prostředí a s rozhodováním, čemu věnovat pozornost. Naproti tomu například Daniel Dennett (1991 [17]) se domnívá, že jazyk zasahuje do myšlení mnohem podstatnějším způsobem. Podle něj jazyk způsobuje, že se v lidském mozku, který svou podstatou funguje jako masivně paralelní počítač, ustanovuje mysl jako virtuální počítač sériový.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jaroslav

Zdroje

[1] Wittgenstein, L. (1953): Philosophische Untersuchungen, Oxford: Blackwell; český překlad Filosofická zkoumání, FLÚ AV ČR, Praha, 1993

[2] https://doi.org/10.2307/2105537

[3] https://doi.org/10.1007/BF00484606

[4] Fodor, J. A. (1975): The language of thought, Cambridge (Mass.): Harvard University Press

[5] Fodor, J. A. (2008): LOT 2: The language of thought revisited, Oxford: Oxford University Press

[6] Chomsky, N. (1993): Language and Thought, Wakefield: Moyer Bell.

[7] https://doi.org/10.1016/j.newideapsych.2008.04.012

[8] Olen, P. (2018): ‚The varieties and origins of wilfrid Sellars’ behaviorism‘. Sellars and the History of Modern Philosophy (ed. L. Corti & A. M. Nunziante), str. 178–196, London: Routledge

[9] https://plato.stanford.edu/archives/win2023/entries/language-thought

[10] https://plato.stanford.edu/archives/fall2017/entries/innateness-language

[11] Goodman, N. (1976): Languages of Art, Indianapolis: Hackett; český překlad Jazyky umění, Praha: Academia, 2007

[12] Goodman, N. (1978): Ways of Worldmaking, Hassocks: Harvester Press; český překlad Cesty světatvorby, Bratislava: Archa, 1997

[13] Lakoff, G. (1987): Women, fire, and dangerous things, Chicago: Universtity of Chicago Press; český překlad Ženy, oheň a nebezpečné věci, Praha: Triáda, 2006

[14] Pinker, S. (2002): The Blank Slate, London: Penguin

[15] https://doi.org/10.1111/1468-0017.00175

[16] Clark, A. (1998): ‚Magic words: How language augments human computation‘. Language and Thought: Interdisciplinary Themes, str. 162–183

[17] Dennett, D. C. (1991): Consciousness Explained, London: Penguin.

Odpovídal

(Filosofický ústav Akademie věd České republiky)

Odborná recenze:

(Filozofický ústav AV ČR)

Editace textu:

Kategorie: Společnost