Stručná odpověď by mohla znít: ano, přistání Spojených států amerických na Měsíci reálné bylo. První úspěšné přistání na povrchu Měsíce zaznamenaly USA již v květnu 1966 se sondou Surveyor 1 [1]. Následně svůj úspěch Američané ještě mnohokrát zopakovali, ať už šlo o další mise programu Surveyor [2], či v poslední době některé americké komerční mise [3].
Předpokládám však, že otázka míří spíše na pilotovaný program Apollo [4]. I zde lze bezpečně říci, že přistání na povrchu Měsíce byla reálná. Je pravda, že konspirace popírající úspěch projektu Apollo jsou téměř tak staré jako Apollo samotné, a i dnes se najde dost lidí, kteří jim věří. A je též pravda, že na konspiračních platformách můžete najít celou řadu tvrzení zpochybňujících jednotlivé aspekty programu Apollo.
Nemyslím si, že má velký smysl tvrzení konspirátorů nějak hlouběji rozebírat. Pokud by vás ale přesto vyvrácení tvrzení konspirátorů zajímalo více, dovolím si doporučit ke zhlédnutí zajímavé přednášky popularizátorů kosmonautiky Tomáše Přibyla a Petra Tomka. Odkazy na ně přidávám na konec odpovědi mezi další doporučené čtení.
My však se nyní vyvracení těchto tvrzení věnovat nebudeme. Ve prospěch úspěchu USA totiž hovoří velké množství přímých i nepřímých důkazů, z nichž čtrnáct, které považuji za nejdůležitější, nejvěrohodnější či nejzajímavější, bych nyní rád krátce popsal a okomentoval:
- Šest přistání na povrchu Měsíce – Američané v letech 1969–1972 přistáli na povrchu Měsíce s lidskou posádkou celkem šestkrát, a to na různých, vzájemně dosti vzdálených a geologicky i morfologicky se lišících místech [5]. Pokud by chtěli svůj úspěch zfalšovat, proč nestačilo jedno přistání? Nebo přinejhorším dvě?
Přistávat na Měsíci s astronauty opakovaně ovšem dává perfektní smysl z hlediska vědy. Výzkum na povrchu Měsíce byl velmi cenný, protože jsme získali vzorky a data z různých lokalit, které můžeme vzájemně porovnávat a zjistit tak o Měsíci mnohem více, než kdybychom přistáli jen jednou. A i pro techniku je to velmi užitečné, inženýři mají mnohem více dat ze zkoušek nových technologií, popřípadě technologií již známých, ovšem vystavených nehostinnému prostředí kosmického vakua a agresivního lunárního prachu. - Apollo 13 – Apollo 13 mířilo v dubnu 1970 k Měsíci, ale vinou výbuchu v servisním modulu se jeho let změnil v boj o život [6]. Posádku J. Lovell, F. Haise a J. Swigert se nakonec díky obrovskému vypětí samotných astronautů a především pozemního personálu podařilo zachránit. Pokud by Američané Apollo falšovali, proč přidávat tuto epizodu? Apollo 13 ale opět dává dokonalý smysl v případě, kdy přijmeme skutečnost, že lety k Měsíci s lidskou posádkou skutečně probíhaly.
- Problémy dalších misí Apollo – Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že s výjimkou Apolla 13 šlo při dobývání Měsíce všechno až příliš hladce. Ale to není pravda. Je v podstatě nemožné najít jediný let programu Apollo, který by nezaznamenal alespoň nějaké problémy. Už druhý zkušební start nosné rakety Saturn V bez posádky (Apollo 6) měl velké potíže, zejména s motory na druhém a třetím stupni [7]. Apollo 10 při finálních testech nad Měsícem na chvíli ztratilo kontrolu nad lunárním modulem [8], Apollo 11 mělo potíže při samotném přistání, kdy autopilot naváděl modul do nebezpečné kamenité oblasti, a proto museli astronauti převzít ruční řízení [9]. Do startující rakety Saturn V s Apollem 12 dvakrát udeřil blesk [10]. A tak by se dalo pokračovat.
- Měsíční horniny – Američané přivezli z povrchu Měsíce celkem 382 kilogramů horniny [11]. Ta není uložena jen v USA, ale lze ji zhlédnout různě po světě, jelikož Američané různé vzorky z Měsíce darovali cizím státům (včetně Československa) [12]. Vědci z celého světa navíc mohou tyto vzorky dodnes zkoumat. A protože se horniny z Měsíce a ze Země vzájemně liší, pozná je od sebe každý zkušený geolog. Zfalšovat tyto vzorky by bylo nesmírně obtížné, ba v podstatě nemožné.
Ano, Měsíční vzorky dovezli i Sověti v rámci programu Luna (Luna 16, 20 a 24) a nedávno též Číňané v rámci programu Chang’e (Chang’e 5 a 6) [13], ale jimi dovezené množství je v řádu stovek gramů (SSSR), respektive jednotek kilogramů (Čína), a proto Apollu nemůže konkurovat. - Koutové odražeče – V rámci vědeckého vybavení nesly některé mise programu Apollo i tzv. koutové odražeče [14]. Zjednodušeně jde o zařízení, která pomocí speciálních zrcadel dokáže přicházející světlo odrazit ve stejném směru zpět, podobně jako třeba odrazky na autech či jízdních kolech. Pokud máme tedy dostatečně výkonný laser, můžeme jím posvítit na Měsíc a díky koutovým odražečům se jeho světlo odrazí zpět k Zemi, kde jeho část dokážeme zachytit. Tímto způsobem se například měří vzdálenost Země-Měsíc. Je objektivně třeba přiznat, že tyto odražeče nechaly na Měsíci i sovětské sondy programu Luna. Ovšem ty dovezené při misích Apollo tvoří nezbytnou část celku.
- Fotografie míst přistání – V průběhu let vyfotografovalo místa přistání misí Apollo několik sond, z nichž nejznámější je Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) [15]. Na jejích fotografiích jsou vidět lunární moduly, stopy astronautů a u pozdějších misí i lunární rovery a jejich stopy [16]. LRO je, pravda, také americká sonda, což by mohlo vést k tomu, že by snímky mohly být upraveny nebo dokonce vyloženě zfalšovány.
Jenže stejná místa zachytily třeba i jihokorejská sonda Danuri [17], indická sonda Chandrayaan 2 [18], nebo čínské mise programu Chang’e. A jak víme, Čína a USA zrovna nejlepší vztahy nemají, není proto důvod předpokládat, že by Čína případný americký podvod kryla. - Státy světa a hlavně SSSR/Rusko Apollo nezpochybňují – Sovětský svaz a Spojené státy za studené války v kosmickém prostoru ostře soupeřily a nic si nedarovaly. Pokud by Sovětský svaz měl jen stín pochybností o reálnosti amerického přistání na Měsíci v rámci programu Apollo, určitě by si to nenechal pro sebe. A vzhledem k vyspělosti jejich tehdejší techniky se to Sověti určitě dozvěděli. Přesto úspěch misí Apollo nezpochybňují. A nachytat hlavního rivala by se zajisté hodilo i dalším zemím, přesto však Apollo ze strany těchto států (Írán, Čína, Brazílie…) zpochybňováno není.
- Složitost utajení – Pokud by Američané lidské přistání na Měsíci falšovali, muselo by do tohoto podvodu být zapleteno obrovské množství lidí. Od astronautů, přes techniky vyrábějící rakety a kosmické lodě až po námořníky vyzvedávající posádky po přistání z oceánu. A jak říká sovětský kosmonaut Grečko: „Tajemství je skutečným tajemstvím jen tehdy, ví-li o něm jediná osoba. Pokud ví o tajemství dvě osoby, snižuje se hodnota tajemství na polovinu.“ Jinými slovy, pokud by Apollo bylo podvod, už by se to dávno muselo provalit.
- Videozáznamy z misí Apollo – Kreslíř a odborník na filmovou techniku Dan Černý ve svém videu na YouTube (odkaz na konci v sekci další) týkajícím se programu Apollo ukazuje různé originální videozáznamy pořízené v rámci misí Apollo ať už astronauty na povrchu Měsíce, nebo při příletu lunárního modulu od Měsíce pilotem velitelského modulu (ten chudák, jenž zůstal na oběžné dráze Měsíce, zatímco jeho šťastnější kolegové kráčeli po povrchu). Černý dokazuje, že tyto záběry nešlo žádným způsobem s tehdejší filmovou technikou zfalšovat tak, aby byly bez chyb, působily věrohodně a třeba jen vzdáleně připomínaly skutečné záběry z misí Apollo.
- Chybějící filmový štáb – Astronauté programu Apollo měli hledí svých přileb pokryté vysoce odrazivým materiálem. Pokud by se přistání na Měsíci falšovalo někde na Zemi, ať už v ateliérech, či v exteriérech, neexistuje způsob, jak schovat nebo zamaskovat filmový štáb. Podíváme-li se na fotografie astronautů z Měsíce, vidíme, že se jim v hledí přileb neustále něco odráží. Ale nikde ani stopa po štábu, či filmové technice, vždy je to jen Měsíční krajina, lunární modul, lunární rover, vědecké vybavení, či druhý astronaut. Jako například u slavné fotografie Edwina Buzze Aldrina, kde se v jeho hledí odráží první muž na Měsíci Neil Armstrong [19]. Velmi složitě by se sice daly vyretušovat fotografie, avšak pro filmové materiály to neplatí.
- Pohyb astronautů – Na videozáznamech z misí Apollo můžete vidět zvláštní, svým způsobem až legrační, pohyb astronautů. Ten je dán tím, že na Měsíci je zhruba šestkrát nižší tíhové zrychlení než na povrchu Země. Tyto pohyby nešlo na Zemi napodobit tak, aby ve videozáznamu působily dobře a věrohodně. Navíc u televizního přenosu, který trval dlouhé hodiny a byl bez jediného střihu.
S pohybem souvisí i chování prachových částic při pohybu astronautů. To je od chování prachu na Zemi zásadně odlišné. Tím, že Měsíc nemá atmosféru, a proto zde nepůsobí odpor vzduchu, dochází k tomu, že se prachové částice pohybují striktně po parabolické dráze. Zejména se to projevuje u prachu zvířeného jízdou lunárních roverů. Toto chování by šlo na Zemi napodobit jen ve vakuové komoře. Jenže vakuová komora, která by splnila všechny požadavky na to, aby natočený materiál vypadal věrohodně, by musela mít obří rozměry stovek metrů či ještě lépe kilometrů čtverečních. - Lunární prach – Prach na Měsíci má navíc některé velmi specifické vlastnosti. Vlivem dopadajících nabitých částic ze Slunce je elektricky nabitý a díky elektrostatickým jevům se může vznášet nad povrchem. V důsledku chybějící atmosféry a vody také nedochází k jeho obrušování a zrnka měsíčního prachu jsou tak velmi ostrá. Tím pádem měsíční prach snadno ulpívá na vybavení i skafandrech astronautů. Prach z Měsíce je navíc velmi abrazivní (abraze znamená mechanické obrušování), funguje trochu jako brusný papír, poškozuje veškeré vybavení. A je také toxický. Zejména při vdechnutí působí plicím velké potíže.
Proto si můžete všimnout, že po dokončení vycházky po povrchu Měsíce měli astronauté své skafandry celé černé. Za koly lunárních roverů se pak pořádně prášilo a zvířený prach ulpíval doslova všude. Tyto vlastnosti měsíčního prachu by na Zemi napodobit nešlo. Ani ve vakuové komoře, ani jiným postupem. - Exteriéry – Při pohledu na fotografie a videozáznamy z misí Apollo je z povrchových útvarů a perspektivy zřejmé, že se pohybujeme ve velmi rozlehlé krajině. Vzdálené útvary si svou velikost zachovají, i když se od nich astronaut s kamerou vzdálí stovky metrů, z čehož plyne, že jde o reálné a kilometry velké struktury. To znamená, že videozáznamy vznikly ve velkém exteriéru. Rovnoměrně nasvítit astronauty v popředí i útvary v pozadí zvládne pouze Slunce. Odstranit uměle ze záběrů zemskou oblohu a atmosféru by žádnou filmovou technikou nebylo možné. Z toho vyplývá, že se záběry natáčely v exteriéru, který je od nás 385 000 kilometrů a říkáme mu Měsíc.
- Měli na to – V roce 1969 už měli za sebou Američané poměrně bohatý a úspěšný kosmický program zahrnující lety lodí Mercury [20] a Gemini [21]. Jejich technika byla vyspělá, do programu Apollo šly obrovské peníze. S trochou nadsázky lze říci, že se celá země spojila, aby Apollo uspělo. Měsíc je dva až tři dny letu daleko a lze na něm přistát. Jistěže je to velký skok, ale nikoli nemožný.
Můžeme též porovnat Apollo s jinými prvenstvími. Třeba s prvním dosažením jižního pólu Amundsenem v roce 1911, prvním výstupem na Mount Everest v roce 1953 Hillarym a Norgayem nebo s prvním sestupem na dno Mariánského příkopu v roce 1960 Walshem a Piccardem. Tyto úspěchy lidstva nikdo vážně nezpochybňuje, a to přitom bylo na dně prohlubně Challenger v Mariánském příkopu méně lidí než na povrchu Měsíce.
Abych to shrnul: Žádný z výše uvedených důkazů sám o sobě stačit nemusí, avšak jejich kombinace mluví, myslím, sama za sebe. Zfalšování misí Apollo v roce 1969 (nebo 1972) tak, aby to vypadalo jako skutečné záběry z tohoto programu, a tak, aby bylo možné tento podvod utajit, ať už před běžnými lidmi, natožpak před odborníky, či pro USA nepřátelskými státy, nebylo jen obtížné – bylo to přímo nemožné. Žádná filmová či jiná technika toto umožňující tehdy neexistovala. Zato však prokazatelně existovala technika, která dokázala dopravit americké astronauty k Měsíci, dva z nich (při každé misi) vysadit na jeho povrch a bezpečně je vrátit zpět na Zemi.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Vítek
Zdroje:
[1] https://ntrs.nasa.gov/api/citations/19690003886/downloads/19690003886.pdf
[2] https://ntrs.nasa.gov/api/citations/19690027073/downloads/19690027073.pdf
[3] https://fireflyspace.com/missions/blue-ghost-mission-1/
[4] https://www.nasa.gov/the-apollo-program/
[5] https://www.lpi.usra.edu/publications/slidesets/apollolanding/
[6] https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/static/history/alsj/a13/A13_MissionReport.pdf
[7] https://ntrs.nasa.gov/api/citations/19700025117/downloads/19700025117.pdf
[8] https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/static/history/afj/ap10fj/pdf/a10-mission-report.pdf
[9] https://sma.nasa.gov/SignificantIncidents/assets/a11_missionreport.pdf
[10] https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/static/history/alsj/a12/A12_MissionReport.pdf
[11] https://www.lpi.usra.edu/lunar/samples/
[12] https://curator.jsc.nasa.gov/lunar/displays/LunarSampleDisplays.pdf
[13] https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X20306464
[14] https://tmurphy.physics.ucsd.edu/apollo/lrrr.html
[15] https://science.nasa.gov/mission/lro/
[16] https://lroc.im-ldi.com/image_tags/Apollo
[17] https://www.kari.re.kr/eng/contents/193
[18] https://www.isro.gov.in/Chandrayaan2_science.html
[19] https://airandspace.si.edu/multimedia-gallery/as11-40-5903640jpg
[20] https://www.nasa.gov/project-mercury/
[21] https://www.nasa.gov/gemini/
Další čtení prověřené autorem:
- Přednáška Tomáše Přibyla: Byli jsme na Měsíci? https://www.youtube.com/watch?v=bTdNvt4iGew
- Přednáška Petra Tomka: Lunární konspirace
https://www.youtube.com/watch?v=0Y0ZK38eLOc - Video Dana Černého s vyvrácením argumentů konspirátorů
https://www.youtube.com/watch?v=urlWev_Mly8 - Přednáška Pavla Gabzdyla: Měsíc plný otazníků (o vědě související s Měsícem)
https://www.youtube.com/watch?v=dm5Ws5yw3Rw - Video Dana Černého o tom, že Apollo nešlo s tehdejší filmovou technikou zfalšovat
https://www.youtube.com/watch?v=urlWev_Mly8 - Video Patrika Kořenáře z pořadu Fakta vítězí o přistání na Měsíci
https://www.youtube.com/watch?v=urlWev_Mly8 - Přednáška Ondřeje Šamárka o programu Apollo a misi Apollo 11 https://www.youtube.com/watch?v=yv4ck__g5Xo