Co říká literatura na očkování proti klíšťové encefalitidě?

Podívali jsme se do odborné literatury, co říká ohledně závažnosti průběhu klíšťové encefalitidy a ohledně doporučení očkovat. Především je ale třeba říct, že očkování nepředstavuje pro organismus významnou zátěž. Obecné doporučení neočkovat např. při nemoci platí pouze při vážném onemocnění a to z důvodů, které by vás mohly překvapit – psali jsme o tom zde: Oslabuje očkování dočasně imunitu? | Zeptej se vědce

U klíšťové encefalitidy jsme dohledali její výskyt v různých věkových kategoriích. Dle Státního zdravotního ústavu byla v roce 2020 klíšťová encefalitida méně častá pouze u dětí do jednoho roku věku (1,8 případu na 100 000 obyvatel), dál se ale výskyt napříč věkovými skupinami moc nelišil. Např. pro děti ve věku 1-4 let bylo 6,4 případů na 100 000 obyvatel, u dětí jiných věkových kategorií 7, 6,5, 5,4 (podle věkové skupiny) a pro celou populaci pak 8 případů na 100 000 obyvatel (1). Nedá se tedy říct, že by se u dětí pod pět let vyskytovalo toto onemocnění méně často než u dětí nad pět let a je jen o něco málo méně časté než v populaci celkově.

Navíc se dle SZÚ v roce 2020 počet případů u dětí zvýšil velmi významně – “Incidence stoupla i u dětí, oproti minulému roku se zdvojnásobil počet onemocnění u nejmenších a předškolních dětí.” V systému pravděpodobně budou evidovány pouze příznakové infekce, o těch bezpříznakových se nejspíše ani nedozvíme. Průběh nemoci je skutečně u dětí mírnější než u dospělých (2, 3) a zahrnuje znaky meningitidy – horečku, bolest hlavy, vyčerpání, nevolnost a zvracení. U dospělých se rozvíjí encefalitida se závažným průběhem.

Některé studie se zaměřily na dlouhodobé následky infekce u dětí – např. studie ze Švédska zjistila (4), že cca 4 roky po původní infekci trápily až dvě třetiny dětí nějaké přetrvávající problémy. Hlavně se jednalo o problémy s pamětí a rozhodováním, ale i o bolest hlavy a únavu. Dívali se ale na spíše menší skupinu dětí ve věku 3-17 let, s infekcí, která zasáhla centrální nervovou soustavu, mezi kterými ve výskytu dlouhodobých následků neviděli rozdíl. Z mého pohledu zde ale chybí srovnání s porovnatelnou skupinou dětí, které encefalitidu neprodělaly, což sami autoři uznávají. Oproti tomu v české studii zjistili asi 11% dlouhodobých obtíží, jak ale autorky píší, metodika klasifikace kognitivních funkcí se několikrát změnila během doby sledování cca 20 let a souhlasí s doporučením děti po prodělání dále sledovat (2).

V České republice se očkování podává ve dvou variantách – děti mají nižší dávku očkování než dospělí. Americké Centrum pro kontrolu šíření nemocí (CDC) doporučuje očkování dospělým, ale i dětem od 1 roku věku při pohybu v oblastech výskytu klíšťat (5). V České republice se klíšťata bohužel vyskytují po celém území, jak uvádí i Česká vakcinologická společnost ve svém doporučení z roku 2016. Děti se mohou očkovat od jednoho roku věku, při očkování do dvou let věku jsou ale častější vedlejší účinky očkování (6). Různé zdroje tedy uvádí doporučení očkovat před druhým rokem života v případě, že je reálná možnost dítěte se nakazit. Očkování se doporučuje každých cca 3-5 let doplnit posilující dávkou. Světová zdravotnická organizace doporučuje očkovat dospělé i děti tam, kde výskyt nemoci překročí 5 případů na 100 000 obyvatel, což Česká republika rozhodně splňuje. Očkování velmi efektivně snižuje výskyt encefalitidy i u dětí (8).

Celkově tedy dle mého názoru moc nevidíme důvod očkování odkládat, zvlášť kvůli rostoucímu výskytu encefalitidy, a to obzvlášť u malých dětí. Ano, průběh je méně vážný než u dospělých, ale stále se jedná o infekci s příznaky meningitidy a možnými dlouhodobými následky, které se dále zkoumají.

Za Zeptej se vědce odpovídala Kristýna