Za zápach moči po pojídání chřestu nebo i jiných typů zeleniny (růžičková kapusta, česnek, durian) jsou zodpovědné hlavně látky obsahující síru [1]. Sloučeniny síry jsou přirozenou součástí bílkovin, konkrétně jde o aminokyseliny cystein a methionin. Různé organismy pak obsahují různé množství jiných sloučenin obsahujících síru, z důvodu chemických vlastností těchto látek – jsou to často antioxidanty, vážou na sebe těžké kovy a umožňují jejich vyloučení z těla a nebo působí jako toxiny odrazující predátory [2, 3].
Chřest obsahuje kyselinu asparagusovou (neplést s kyselinou asparagovou), ve které najdeme hned dva atomy síry. Metabolismus této látky dává vzniknout lehkým těkavým (rychle se vypařujícím, takže je cítíme, i když jich není moc) sloučeninám, které pak způsobují zápach moči – methanthiol (také má částečně na svědomí zápach z úst), dimethylsulfid, dimethylsulfoxid a další [4, 5]. Tyto látky se v moči objeví asi po půl hodině od pozření chřestu [6].
Zajímavostí je, že vnímavost pro tyto pachy je geneticky podmíněná a ne každý je cítí nebo vnímá jako nepříjemný zápach. Pro někoho může jít o příjemnou nasládlou vůni a někdo je necítí vůbec [7]. Existují dvě možná vysvětlení tohoto jevu, která jsou zřejmě obě pravdivá. Někomu chybí enzymy zodpovědné za vstřebání a zpracování asparagusové kyseliny, takže k tvorbě páchnoucích látek vůbec nedojde. Někomu zase naopak chybí receptory potřebné k detekci zápachu těchto látek, takže je vůbec necítí [5].
Pro Zeptej se vědce odpovídal Vojta
Zdroje:
[2] https://synapse.koreamed.org/upload/synapsedata/pdfdata/0069ymj/ymj-45-776.pdf
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Metallothionein
[4] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S003194221300352X?via%3Dihub
[5] https://academic.oup.com/chemse/article/36/1/9/442551
