Děkujeme za velmi zajímavý dotaz! Než se dostaneme k samotnému principu „vysmrádání“ oblečení na topení, podívejme se nejdřív na to, co přesně zápach v textilu způsobuje a jak se do něj vůbec dostane.

Co to tam tak páchne?

Hlavními nositeli zápachu v oblečení jsou takzvané těkavé organické látky (anglicky VOC – volatile organic compounds). Jedná se o malé molekuly, které snadno přecházejí do plynné fáze a odpařují se tak do vzduchu už při běžné pokojové teplotě. Do oblečení se dostávají buď přímo z lidského těla (např. pachové sloučeniny potu a kožního mazu), nebo z okolního prostředí (např. cigaretový kouř) [1, 2].

Čerstvý pot je sám o sobě téměř bez zápachu. Zápach vzniká až později v důsledku interakcí s bakteriemi na kůži, zejména v oblasti podpaží, na nohou apod. Přítomné bakterie rozkládají některé ze složek potu, jako jsou mastné kyseliny či steroidy, čímž vznikají pachově výrazné VOC – například kyselina isovalerová, jejíž zápach připomíná zrající sýr, nebo 2-nonenal, který zapáchá starobou a zatuchlinou [3].

Způsob, jakým se tyto těkavé látky vážou na oblečení, závisí nejen na jejich povaze, ale i materiálu, ze kterého je oblečení vyrobeno [3, 4, 5]. Molekuly pachových látek se totiž mohou navázat buď na povrch vláken (adsorpce), nebo proniknout dovnitř vláken (absorpce) [3, 4]. Právě zde hraje roli samotná struktura textilu.

Přírodní vlákna a syntetické materiály

Přírodní vlákna, jako je bavlna a vlna, jsou díky své stavbě schopné vázat určité pachové látky hlouběji, tedy je absorbovat. Syntetické materiály, jako je polyester či nylon, většinou VOC pouze adsorbují na povrchu. Zároveň ale snadněji zachycují tzv. nepolární těkavé organické látky (látky olejovité povahy jako například mastné kožní sekrety) [5]. Tyto rozdíly ovlivňují nejen to, jaký druh těkavých látek se na oblečení naváže, ale i jak snadno se tyto látky z vláken uvolní.

Na množství navázaných VOC má vliv i prostředí. Například vyšší vlhkost může usnadnit zachytávání tzv. polárních těkavých látek, tedy látek mísitelných s vodou, kde voda usnadňuje přilnutí k vláknu. U nepolárních těkavých látek však může voda naopak konkurovat těkavým látkám v soutěži o vazebná místa na vlákně, čímž se jejich adsorpce může ztížit [6]. Obecně platí, že teplejší podmínky snižují adsorpci těkavých organických látek textilem, protože vyšší teploty podporují setrvání VOC ve vzduchu [5, 6].

Jakmile jsou těkavé organické látky adsorbovány na textilní vlákno, mohou být později z povrchu vlákna zase uvolněny. Tento proces se nazývá desorpce. To, jak rychle a v jakém množství se VOC uvolňují, opět závisí na typu materiálu. Tím, že přírodní materiály zadržují VOC uvnitř vláken, je jejich uvolňování při běžné pokojové teplotě pomalejší. Oproti tomu polyester zadržuje VOC na vláknech slaběji a uvolňuje je rychleji – i proto může polyesterové oblečení zapáchat intenzivněji hned při nošení, ale zároveň pach také obvykle rychleji vyprchá [4, 5].

Pokud oblečení zahřejeme, například při žehlení, v sušičce prádla nebo položením na topení, můžeme proces desorpce urychlit [5]. Zvýšením teploty totiž dojde k odpařování a uvolnění těkavých organických látek z vláken oblečení. Teplo navíc urychluje rozptýlení těchto pachových molekul z vláken, čímž dochází k jejich rychlejšímu uvolňování [5]. Pokud je místnost dobře větraná, pachové molekuly se zároveň odvádějí z okolí textilie, čímž se proces jejich uvolňování dále posiluje. Výsledkem tedy může být skutečné zmírnění zápachu oblečení. Neznamená to však, že by bylo čisté jako po vyprání.

Jak se měří zápach

A jak se zápach vůbec měří? Nejedná se o měření zápachu jako takového, ale spíše o určení druhu a množství těkavých organických látek, které mohou mít příjemné i nepříjemné pachové vlastnosti. Existuje několik přístupů, kterými jde pachy měřit.

Prvním ze způsobů je tzv. olfaktometrie – senzorická čichová analýza, při které tým vyškolených hodnotitelů posuzuje vzorky přímo pomocí čichu, a to podle předem definované škály intenzity nebo charakteru vůně. Před samotným hodnocením vzorků jsou ale nejprve hodnotitelé testováni na citlivost vůči zápachu zmiňované kyseliny isovalerové a na slepotu zápachu vůči řadě dalších sloučenin, přítomných v lidském potu (např. hormony androsteron a androstendiol či syntetické a přírodní pižmo) [3, 7].

Druhou možností je použití přístrojových metod, zejména plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií. Tato technika umožňuje nejen stanovit konkrétní těkavé látky, ale i určit jejich množství. V některých případech se využívají též tzv. elektronické nosy – přístroje napodobující čichový vjem pomocí senzorů a výpočetního vyhodnocení [3, 7].

Stanovení druhu těkavých organických látek se dnes využívá v různých oblastech – při kontrole bezpečnosti textilu a použitých čisticích prostředků [8, 9], při sledování životního prostředí [10] nebo v lékařství při odhalování nemocí [11].

Závěr

Odpověď na otázku, zda je v tom měřitelný rozdíl, nelze přímo doložit žádným z výsledků publikovaných vědeckých studií. Ty se totiž v současnosti zaměřují spíše na hodnocení změny obsahu těkavých látek v oblečení po nošení ve srovnání se stavem po praní při různých teplotách, sušení v sušičce na prádlo či po vyžehlení již vypraného prádla – a to často i s ohledem na rozdíly mezi jednotlivými materiály. Jinými slovy, zkoumá se, zda je z hlediska vůně účinnější propocené oblečení jen vyprat, nebo zda má smysl ho i usušit a vyžehlit, a jak moc v tom hraje roli, zda jde například o bavlnu, nebo polyester.

Výsledky těchto studií ukazují, že správným tepelným ošetřením prádla skutečně dochází ke změně obsahu těkavých organických látek. Zahřátí podporuje jejich uvolňování z vláken, takže pachy vzniklé při nošení mohou zeslábnout – což je i fyzikální princip „vysmrádání“ oblečení na topení. Zároveň se ale spolu s nimi odstraňují také těkavé složky z pracích prostředků či aviváží, takže například prádlo ovoněné aviváží může po vyžehlení působit méně intenzivně [12]. Z pohledu autorky má však toto „nouzové řešení“ smysl zejména tehdy, když je potřeba oblečení rychle osvěžit – například kabát zapáchají po kouři od táboráku, u kterého „vysmrádání“ na topení oddálí nutnost praní. Určitě je vhodné podpořit „vysmrádání“ cirkulací vzduchu. V dlouhodobém horizontu bych se ale z hygienických důvodů tomuto postupu spíše vyhnula.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Taťána