Sahara je nejrozsáhlejší pouští světa. Její rozloha činí více než 9 milionů km2. Rozprostírá se v severní části Afriky od Mauritánie na západě až k Egyptu na východě. Na severu sahá až k pobřeží Středozemního moře a směrem na jih pozvolna končí mezi 18. a 15. stupněm severní šířky.
Povrch Sahary je pokryt převážně pouští kamenitou [1]. Tzv. hamada (skalnatá poušť) nebo reg (štěrková) zabírají přibližně 80 % celkové rozlohy saharské pouště. Tzv. ergy označují písečnou poušť, která je z větší části tvořena písečnými dunami [2].
Ve složení saharského písku převažuje křemen, proto se takový písek nazývá křemenný. V jeho složení můžeme nalézt i další zajímavé minerály, které jsou odolné vůči intenzivnímu zvětrávání, které je pro pouště charakteristické. Takovými minerály jsou některé křemičitanové a hlinitokřemičitanové minerály, např. zirkon nebo turmalín [2].
Křemenný písek vzniká postupným zvětráváním podložních hornin. A které to jsou? Geologická a tektonická historie Sahary je skutečně pestrá a horninové složení tomu odpovídá [2, 3]. V textu jsou proto vyzdvihnuta nejdůležitější fakta, rozhodně se nejedná o vyčerpávající informace o geologii Sahary (zájemcům je však vřele doporučena literatura k této odpovědi).
Během geologického vývoje dlouhého tři miliardy let střídavě docházelo k intenzivnímu vrásnění a vzniku pohoří, doprovázenému sopečnou činností. Následovala období zvětrávání, poklesů částí zemské kůry a vzniku tzv. riftových údolí (rozhraní desek zemské kůry) a rozsáhlých sedimentárních pánví, kde docházelo k usazování zvětralých hornin. V období před třemi miliardami let vzniklo nejstarší jádro Sahary, tzv. Západoafrický kraton, který je tvořen např. vyvřelými horninami – žulami [4] (kraton je termín pro stabilní horninové jednotky zemské kůry, obvykle tvořené přeměněnými a vyvřelými horninami [5]). Dalšími horninovými celky prekambria (geologické období od vzniku Země do 540 milionů let [5]) jsou Tuarecký štít a Saharský metakraton, kde můžeme nalézt kromě žul i různé přeměněné horniny, např. ruly, anortozity, hadce, lehce přeměněné sedimentární horniny (metasedimenty) [6, 7, 8]. To je tedy částečná odpověď na to, co je pod saharským pískem. Ale tím to nekončí.
Do vývoje Sahary v období fanerozoika (souhrnný název pro období prvohor, druhohor, třetihor a čtvrtohor, tedy období od 540 milionů let až do současnosti [5]) zasahovala jednak sopečná činnost, ale především docházelo ke značnému zvětrávání a ukládání mocných vrstev pískových sedimentů do rozsáhlých sedimentárních pánví. Burke (1999) ve svém výzkumu uvádí, že v období kambria až ordoviku (před 540–440 miliony let) byla Sahara pokryta vrstvou písku o mocnosti až jednoho kilometru, objemově se jednalo o cca 10 milionů km3 [9]. V následujícím období docházelo střídavě v důsledku dalších pohybů zemské kůry ke vzniku pohoří, později k poklesům oblastí spojených s částečným zaplavením území mělkým mořem a následným výzdvihům a opětovnému zvětrávání uložených sedimentů [10].
Hloubka písku na Sahaře tedy nebyla a není ve všech jejích oblastech stejná, což je ovlivněno různými faktory. Písek je přenášen především větrem a jeho unášecí schopnost závisí krom jiného i na velikosti písečných zrn a na reliéfu (tvaru) povrchu. Záleží pak také na převládajícím směru větru. Proto se mocnost písků na Sahaře pohybuje v rozmezí od několika centimetrů až po stovky metrů v písečných dunách, tzv. erzích. Jak už bylo řečeno výše,v některých oblastech písečný pokryv chybí, protože vlivem působení větru dojde k odkrytí horninového podloží [9, 11].
Pro Zeptej se vědce odpovídala Eliška
Zdroje:
[1] Strahler, A. H. (2008). Modern physical geography. John Wiley & Sons.
[2] https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2021.103606
[3] https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2012.02.008
[4] https://doi.org/10.1016/0301-9268(94)90087-6
[5] Petránek, J. (1993). Malá encyklopedie geologie. 1. vydání. České Budějovice, Nakladatelství JIH.
[6] Liégeois, J. P. (2019). A new synthetic geological map of the Tuareg Shield: an overview of its global structure and geological evolution. The Geology of the Arab World – An Overview, 83–107.
[7] https://doi.org/10.1016/S0899-5362(02)00013-1
[8] https://doi.org/10.1007/BF01083228
[9] Burke, K. (1999). Tectonic significance of the accumulation of the voluminous early Paleozoic reservoir-containing quartz-rich sandstones of North Africa and Arabia. Houston Geological Society Bulletin, 41.
[10] https://doi.org/10.1046/j.1365-3121.2001.00344.x
[11] Prothero, D. R., & Schwab, F. (2004). Sedimentary geology. Macmillan.
