Hořčík se v buňkách vyskytuje v podobě hořečnatých iontů (Mg2+) a účastní se zde více než 300 biochemických reakcí. Hraje roli například v syntéze proteinů, metabolismu sacharidů i tuků. V těle se asi jedna polovina celkového množství hořčíku nachází v kostní tkáni a zbylá polovina ve svalech a jiných měkkých tkání. Jen něco pod 1 % najdeme v krvi, proto je také poměrně problematické pouze z krve odhadnout, jak na tom s hořčíkem jsme.
Hořčík běžně přijímáme v potravě (zelená listová zelenina, ryby, mandle, luštěniny, celozrnné výrobky…) a k jeho vstřebávání dochází v tenkém střevě. U dospělého člověka se vstřebá mezi 20-80 % přijatého množství hořčíku. U orálně podávaných suplementů je třeba dívat se, v jaké formě hořčík přijímáme. Levnější dostupné přípravky většinou obsahují oxid hořečnatý, který je špatně vstřebatelný (4 %), zatímco dražší přípravky většinou obsahují lépe vstřebatelné organické hořečnaté soli nebo cheláty (jejichž biologická využitelnost je pravděpodobně nejvyšší). Hořečnatá sůl je obecně pro tělo lépe přijatelná a mluvím tedy o přípravcích obsahující například citrát, aspartát, threonát nebo laktát hořečnatý.
Existuje horní hranice příjmu hořčíku, kterou bychom neměli překračovat. Touto hranicí je pro dospělého člověka číslo 350 mg elementárního hořčíku denně. Předávkování hořčíkem je ale velmi ojedinělé, jelikož tělo si příjem tohoto minerálu dokáže regulovat samo. Stav předávkování bychom mohli očekávat spíše u lidí majících určitý problém s ledvinami, které za normálních okolností přebytečný hořčík vyfiltrují. Nadbytek hořčíku v těle způsobuje nízký tlak, svalovou slabost až koma. Vedlejší účinek suplementace hořčíku bychom viděli spíše v projímavých účincích některých hořečnatých solí. Například citrát hořečnatý bývá předepisován pacientům trpícím zácpou.
Nedostatek tohoto minerálu se může projevit na mnoha úrovních. Mluvíme o celkové únavě a slabosti, migréně, nechuti k jídlu, nevolnosti. To, že nedostatek hořčíku způsobuje svalové křeče, je mýtus, který nebyl v řádných klinických studiích potvrzen. Co se týká klidových křečí ve svalech u těhotných žen, zde je potřeba podrobnější výzkum.
Hořečnaté ionty hrají roli v regulaci řady transportních kanálů v buňce. Otevírání a zavírání těchto kanálů je regulováno rozložením náboje na membránách. Nedostatek hořečnatých kationtů (pozitivně nabitých hořčíkových atomů) může ovlivnit prostupnost jiných iontů kanálem přes buněčnou membránu, což může mít za následek například zvýšený krevní tlak, nepatřičnou excitaci nervových synapsí nebo nadměrnou produkci inzulínu. Nadměrná přítomnost inzulínu v krvi může zapříčinit necitlivost buněk na inzulín a vyústit tak v cukrovku druhého typu. Hořčík také ovlivňuje syntézu aktivního vitaminu D a hraje tak roli v demineralizaci kostí.
Nedostatek hořčíku může mít i patologické příčiny. Náchylní jsou například pacienti s Crohnovou chorobou, kteří špatně vstřebávají hořčík z potravy, alkoholici oproti tomu nadměrně vylučují hořčík ledvinami. Ke snížené absorpci hořčíku může docházet také vlivem užívání určitých léku (například některých antibiotik) nebo s rostoucím věkem.
Pokožka představuje bariéru, která nás chrání jak před ztrátou našich vlastních tělesných živin, tak před prostupem různých chemikálii a mikroorganismy. Aby se látka dostala přes kůži, musela by projít skrz vrchní vrstvu pokožky, případně potní žlázy a vlasové folikuly. Vrchní vrstvu pokožky tvoří přibližně 15-20 vrstev zploštělých buněk a taková vrstva je prostupná pouze pro látky tukové povahy. Hydratovaný hořčíkový iont by přes lipofilní vrstvu neprošel. Navíc, hydratované hořčíkové ionty mají velikost 86 pikometrů, což už je na volný přechod přes biologickou membránu příliš. Buňky proto mají transmembránové kanály, kterými si samy přívod hořčíku regulují. Tyto kanály však na vrchních buňkách pokožky nenajdeme. Prostupnost je tedy teoreticky možná jen přes malou plochu potních žláz a vlasových folikulů.
Nicméně našla jsem dvojitě zaslepenou studii (studie, kde ani lékař neví, který pacient dostal lék a který placebo), ve které byl ukázán účinek hořčíku v masti v kombinaci s ceramidy (to jsou voskové lipidy, které jsou hojně v buněčné membráně). Tato mast pomáhala dětem s atopickou dermatitidou. Z toho soudím, že poškozená pokožka pravděpodobně již nepředstavuje tak dobrou bariéru a že lipofilní forma hořčíku je pro dermální aplikaci více funkční.
Za Zeptej se vědce odpovídali Zuzana a Adam
Zdroje:
Dribben, W. H., Eisenman, L. N., & Mennerick, S. (2010). Magnesium induces neuronal apoptosis by suppressing excitability. Cell death & disease, 1(8), e63-e63.
Garrison, S. R., Korownyk, C. S., Kolber, M. R., Allan, G. M., Musini, V. M., Sekhon, R. K., & Dugré, N. (2020). Magnesium for skeletal muscle cramps. Cochrane Database of Systematic Reviews, (9).
Gröber, U. (2019). Magnesium and drugs. International journal of molecular sciences, 20(9), 2094.
Gröber, U., Werner, T., Vormann, J., & Kisters, K. (2017). Myth or reality—transdermal magnesium?. Nutrients, 9(8), 813.
Guerrera, M. P., Volpe, S. L., & Mao, J. J. (2009). Therapeutic uses of magnesium. American family physician, 80(2), 157-162.
https://examine.com/supplements/magnesium/research
Kostov, K. (2019). Effects of magnesium deficiency on mechanisms of insulin resistance in type 2 diabetes: focusing on the processes of insulin secretion and signaling. International journal of molecular sciences, 20(6), 1351.
Martens, H., Leonhard-Marek, S., Röntgen, M., & Stumpff, F. (2018). Magnesium homeostasis in cattle: absorption and excretion. Nutrition research reviews, 31(1), 114-130.
Moretti, A. (2021). What is the role of magnesium for skeletal muscle cramps? A Cochrane Review summary with commentary. Journal of Musculoskeletal & Neuronal Interactions, 21(1), 1.
Nica, A. S., Caramoci, A., Vasilescu, M., Ionescu, A. M., Paduraru, D., & Mazilu, V. (2015). Magnesium supplementation in top athletes-effects and recommendations. Sports Medicine Journal/Medicina Sportivâ, 11(1).
Philipp Schuchardt, J., & Hahn, A. (2017). Intestinal absorption and factors influencing bioavailability of magnesium-an update. Current Nutrition & Food Science, 13(4), 260-278.
Razzaque, M. S. (2018). Magnesium: are we consuming enough?. Nutrients, 10(12), 1863.
Schutten, J. C., Joosten, M. M., de Borst, M. H., & Bakker, S. J. (2018). Magnesium and blood pressure: a physiology-based approach. Advances in chronic kidney disease, 25(3), 244-250.
Schwalfenberg, G. K., & Genuis, S. J. (2017). The importance of magnesium in clinical healthcare. Scientifica, 2017.
Steidl, L., & Ditmar, R. (2005). Magnézium donor zdraví a pohody-II. díl. Interní medicína pro praxi, 3(5), 202-204.