Jak vzniká long covid?

Long covid je náročný jak pro pacientky a pacienty, tak i z hlediska výzkumu. Z vědeckého pohledu se zkoumá složitě, protože má často rozličné projevy. Také je možné, že se jedná o hned několik různých syndromů, které se projevují podobně, ale mohou mít rozdílné příčiny. Pojďme to vzít postupně.

Po samotném odeznění akutního onemocnění covid-19 u části lidí přetrvávají příznaky onemocnění, případně se rozvíjejí další následné obtíže. Mohou zasahovat celou řadu tělních soustav a působit např. únavu až chronický únavový syndrom, potíže se srdcem a oběhovou soustavou, neurologické obtíže (např. mozková mlha atd.), zažívací obtíže, hormonální nerovnováhu, cukrovku a další [1].

Např. velká analýza [2] mnoha článků hodnotí, kolik lidí mělo tři měsíce po akutní infekci buď přetrvávající obtíže s dýcháním, únavu s bolestmi, anebo kognitivní obtíže (např. ona mozková mlha), a to takové, že trvaly aspoň dva měsíce [1, 3, 4]. Vypadá to, že před dlouhodobými obtížemi po covidu pomáhá chránit očkování nebo antivirotika, ale naopak rizikové jsou opakované infekce, a to i když první případ proběhl bez větších následků [5].

Počty pacientů s long covidem se obtížně hodnotí, nicméně ve většině prací se objevují čísla kolem 6 % pro dospělé a 1 % pro děti. Každopádně se jedná o jednotky procent [2], častěji o ženy než o muže a častější je rozvoj u lidí, kteří byli hospitalizovaní. Mohlo by se zdát, že nezasahuje mnoho lidí, avšak při celkových počtech nakažených covidem je počet pacientů velký – odhadují se až stovky milionů lidí s long covidem po celém světě [6].

Teorií o příčině long covidu je několik [5, 6], shrnula bych je asi do třech hlavních:

Přetrvávající infekce či znovuaktivování „spícího“ viru. Podle této teorie se tělo neumí zbavit viru úplně a malé množství ho tedy v těle zůstává [7]. Taková zásobárna viru může buď „usnout“ a znovu se rozjet třeba při oslabení organismu, nebo se soustavně málo, nicméně vytrvale udržuje v akci. Přítomné ložisko však zároveň stimuluje náš imunitní systém, vede tak k chronickému zánětu a vyčerpává tělo. Virus se nemusí usadit v dýchacích cestách, nýbrž např. i ve střevech či jinde, a může ho tedy být velmi složité zjistit.
Imunitní systém přežene reakci na původní infekci. Při onemocnění samotném se imunitní odpověď nenastaví přiměřeně, nebo se rozjede autoimunitní reakce [8, 9], tedy taková, kdy imunitní systém páchá škody na našem vlastním těle. Autoimunitní reakce jsou obecně u žen častější a vysvětlovalo by to tedy možná, proč ženy na long covid trpí častěji.
Poškození původním onemocněním působí obtíže i po zbavení se viru. U tohoto bodu se hodně mluví o krevních sraženinách či mikrosraženinách, poškození střevního mikrobiomu (tedy společenství mikroorganismů žijících ve střevech), sliznic těla, nervů atd. [10].

Každé z možných vysvětlení ovšem také znamená nutně jiný léčebný přístup. Např. pokud máme v těle zbylé ložisko viru, hodilo by se najít způsob, jak k němu dostat antivirotika nebo probudit imunitu a zbavit se jej. Ale pokud se jedná o přehnanou reakci imunity, chtěli bychom ji naopak utlumit.

Je třeba říct, že se bohužel nevěnuje long covidu taková pozornost, jakou by si kvůli svým vážným dopadům na životy lidí zasloužil. Přední světovou odbornicí na long covid je prof. Akiko Iwasaki, která na Yaleově univerzitě zkoumá právě souvislosti mezi imunitním systémem a long covidem. Samozřejmě se tím zabývá i víc vědkyň a vědců a výzkum tohoto problému stále probíhá, nicméně by si tato otázka zasloužila určitě větší pozornost.

Nejlepší prevencí long covidu je samozřejmě předejít nákaze samotné, nicméně to je bohužel obtížné. Testů možných typů léčby je zatím málo, ale probíhají. Zásadní však je porozumět příčinám long covidu a tam máme ještě co dohánět. Výzkum v uplynulých několika letech nicméně určitě poskytl vodítka k tomu, na které možné vysvětlení se zaměřit.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna