Erekci si většina z nás pojí se sexuálním vzrušením, erotickou aktivitou nebo celkovým nabuzením našeho těla. Překvapivě je však tento proces řízen klidovým nervovým systémem (autonomní část nervové soustavy, která řídí odpočinek a trávení) [1]. A právě tato nervová dráha je aktivní i během spánku, konkrétně v jeho REM fázi (z angl. „rapid eye movement“, fáze spánku charakterizovaná rychlým pohybem očí a zvýšenou mozkovou aktivitou), během které se spontánní noční erekce objevují [2]. Jedná se tedy o přirozenou událost, která se vyskytne několikrát během noci a je zcela nezávislá na erotických snech nebo našich myšlenkách [3].

Ranní erekce nastává v důsledku probuzení se v REM fázi. Těsně nad ránem zároveň bývá nejvyšší hladina mužského pohlavního hormonu – testosteronu. Ten působí na celou řadu tkání, které s erekcí souvisejí – nervy pánevního dna, hladké svalstvo a buňky topořivého tělesa [4]. K ranní ztopoření tedy dochází díky souhře nervového a hormonálního systému.

Noční erekce má své opodstatnění. Tělo tím udržuje dostatečné zásobení penisu kyslíkem a tak ho de facto udržuje zdravý [5]. Z medicínského hlediska může sloužit sledování nočních erekcí jako diagnostická pomůcka pro určení erektilních dysfunkcí. Noční erekce je dána čistě nervově-cévním systémem muže, a je tedy nezávislá na jeho psychice. Pokud má muž problémy dosáhnout erekce přes den při erotických aktivitách, ovšem během spánku se erekce samovolně objevují, jedná se zřejmě o psychický problém, např. v důsledku stresu. Pokud je však nižší i počet nočních erekcí nebo klesá jejich délka či kvalita, jedná se o problém fyziologický [6].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Ondřej