Tuk v lidském těle slouží jako hlavní energetická zásoba pro případ dlouhodobého nedostatku potravy či zvýšené potřeby energie a je uložen v tukových buňkách [1], které byly podrobněji rozebrány v odpovědi na jinou otázku (viz odkaz v sekci Další čtení). Zde bych se chtěla zaměřit na tuk jako takový a jeho přeměny v těle.

Jak a proč tělo „spaluje“ tuk?

Tělesný tuk je tvořen množstvím různých molekul, které jsou všechny složeny z atomů uhlíku, kyslíku a vodíku. Když mluvíme o „spalování tuků“, ve skutečnosti se jedná o poměrně složitý děj, během něhož dochází ke štěpení chemických vazeb mezi těmito atomy a spotřebě plynného kyslíku, který vdechujeme. Tuk je nakonec kompletně rozložen na oxid uhličitý a vodu, které z hlediska tohoto procesu představují odpadní produkty [2].

Část energie uvolněná při odbourávání tuků se přeměňuje na teplo, které nám pomáhá udržovat tělesnou teplotu, a část může tělo využít pro další procesy, jako je např. trávení, regenerace, činnost nervů či pohyb [3]. Celý děj si můžeme jednoduše představit jako spalovací motor v autě, kde reakcí kyslíku s uhlovodíky v palivu (základem benzínu i nafty jsou látky složené z uhlíku a vodíku) rovněž vzniká oxid uhličitý a voda. Chemická energie se tak přeměňuje na teplo a mechanickou energii, která pohání auto.

Tuk a dýchání

Pokles váhy při hubnutí je způsoben odstraňováním oxidu uhličitého a vody vznikajících odbouráváním tuku. Oxid uhličitý a část vody v podobě páry odchází plícemi při výdechu, zbylá voda pak opustí organismus jako součást potu, moči nebo jiných tělních tekutin. Dostáváme se tak k možná překvapivému zjištění – během hubnutí většinu tuku (po sledu biochemických přeměn) skutečně vydýcháme [4].

Určitě jste se někdy při fyzicky náročné činnosti, jako je cvičení, zadýchali. Při intenzivním výkonu potřebuje organismus více energie, kterou může získat mimo jiné právě odbouráváním tuků. Jak bylo řečeno výše, pro tento proces je potřeba dodávat kyslík a zároveň odvádět nadbytečný oxid uhličitý. Proto nás tělo přiměje se častěji a hlouběji nadechovat [5].

Pravděpodobně vás ihned napadne otázka, zda je tedy možné efektivně zhubnout pouze intenzivním dýcháním. Bohužel byste neuspěli. Při nadměrném dýchání klesá koncentrace oxidu uhličitého v krvi na nepřirozenou úroveň, což doprovází řada nepříjemných příznaků (odborně nazývaných hyperventilační syndrom [6]), jako točení hlavy, brnění končetin, až omdlení. Abychom přiměli tělo využívat tukové zásoby, je vždy nutné nějakým způsobem zvýšit energetický výdej nebo snížit energetický příjem, což nastartuje potřebné pochody vedoucí k jejich odbourání.

Zajímavost na závěr

Kompletní odbourání 10 kg lidského tuku vyžaduje vdechnutí 29 kg kyslíku (to odpovídá objemu přibližně 20,3 m³ čistého kyslíku, resp. téměř 100 m³ vzduchu za běžných podmínek – to je jako 263 kufrů Škoda Fabia) a vyprodukuje se tím 28 kg oxidu uhličitého a 11 kg vody [4].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Denča