Podíváme se tedy na to, proč někdy na obloze Mléčnou dráhu vidíme a jindy ne. A řekneme si něco o Mléčné dráze jako stříbřitém pásu na obloze a Mléčné dráze jako celé naší galaxii.

Dva významy názvu „Mléčná dráha“

Stříbřitý pás na obloze je znám od nepaměti, vzhledem připomínal jakýsi pás mléka, proto jej tak ve starověku pojmenovali. V řecké mytologii hrdina Héraklés (syn smrtelné ženy a nejvyššího boha Dia) jako dítě sál mléko od bohyně Héry, ale když ji v jedné verzi pověsti jednou silně kousl, tak jej Héra bolestí odstrčila a z vytrysklého mléka vznikla Mléčná dráha. Jiné starověké civilizace v tom pásu viděly jiné věci – řeku, roztroušenou slámu, rozsypanou mouku, useknutý ocas vodní dračice aj. [1].

Že Mléčná dráha je tvořena spoustou slabých hvězd, objevil toskánský (italský) učenec Galileo Galilei, který se na začátku 17. století jako první podíval na Mléčnou dráhu dalekohledem [2]. Později se zjistilo, že všechny hvězdy, které vidíme, patří do našeho ostrova hvězd a mlhovin, přičemž existují další takové obří hvězdné ostrovy jako například známý mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy. Celým takovým ostrovům se začalo říkat galaxie. Náš ostrov pak převzal jméno Mléčná dráha. Ale i slovo „galaxie“ pochází od mléka, konkrétně od řeckého výrazu „gála“ pro mléko, ve druhém pádě „gálaktos“ [3].

Název „Mléčná dráha“ má tedy v astronomii dva významy – 1) stříbřitý pás viditelný na naší noční obloze, 2) celá naše Galaxie, náš ostrov hvězd a mlhovin, jehož součástí je i Sluneční soustava.

Pozorovatelnost Mléčné dráhy

Zásadní podmínkou je pochopitelně dobré počasí, musí být jasno a dobrá průzračnost vzduchu. Dále musíme být v místě, kde není žádné civilizační rušivé světlo, tedy být daleko od měst a obřích skleníků [4]. A musíme tam být v době, kdy není žádné přírodní rušivé světlo. Což znamená především noc, kdy není nad obzorem Měsíc, který je příliš jasný. Horší podmínky jsou u nás také od začátku června do cca první dekády července, kdy Slunce nezapadá příliš hluboko pod obzor, takže u nás vůbec nenastává astronomická noc – Slunce není alespoň 18° pod obzorem, je pouze tzv. astronomický soumrak [5]. I při astronomickém soumraku je za jinak dobrých podmínek Mléčná dráha vidět, akorát hůře. Když se člověk bude hodně snažit, tak za výjimečně dobrých pozorovacích podmínek Mléčnou dráhu uvidí i v Praze – akorát nesmí být na Václavském náměstí či na parkovišti hypermarketu, nýbrž například na Petříně nebo v jiném rozsáhlém parku, a také musí vědět, kam má koukat a co by tam měl vidět.

K pozorovacím podmínkám se dá ještě poznamenat, že naše oči musí být přizpůsobeny tmě, takže nelze vyjít z osvětlené místnosti na minutu na dvorek, abychom se podívali na Mléčnou dráhu. Oči si musejí na tmu minimálně 10 minut zvykat [6].

Když to tedy shrneme, tak nejlepší je vyrazit někam vysoko do hor daleko od měst a skleníků, za bezměsíčné noci, s dobrou průhledností atmosféry a v době, kdy je Slunce hluboko pod obzorem.

Mléčná dráha má tvar disku se spirálními rameny [7] a záleží na tom, jakým směrem se díváme, resp. jaká část oblohy je k nám natočena. Můžeme se dívat do roviny tohoto disku, kde je hvězd více, jelikož tam jsou spirální ramena naší Galaxie skládající se z hvězd. Ty hvězdy jsou sice daleko, ale zase je jich tam spousta, proto se nám slévají do stříbřitě mlhavého oblaku na naší obloze, stejně jako se vzdálené stromy slévají v tmavý les.

Můžeme se však také dívat „nad“ a „pod“ rovinu disku, tam je hvězd z naší Galaxie málo, takže netvoří žádný souvislý pás, který by byl na naší obloze vidět (naopak tam můžeme hledět ven z naší Galaxie). Viz obrázek 1.

Obrázek 1: Naše galaxie

V létě je Mléčná dráha (stříbřitý pás) vysoko nad obzorem (např. v souhvězdí Labutě), takže je vidět snáze než na jaře. Na jaře jsou vysoko nad obzorem souhvězdí Lev, Panna, Pastýř, Malý medvěd (Malý vůz), Velká medvědice (Velký vůz), kde Mléčná dráha (stříbřitý pás) není, ta je v tu dobu nízko nad obzorem a musíme se na ni dívat skrz tlustší vrstvu atmosféry, která část světla z hvězd pohltí a rozptýlí. V atmosféře se též rozptyluje rušivé světlo civilizace, takže když se díváme přes silnější vrstvu atmosféry, tak tam máme také více rozptýleného světla a pak není šedavý oblak Mléčné dráhy na mlhavém šedém pozadí vidět.

Změnu polohy Mléčné dráhy na našem nebi můžeme krásně vidět na otočné mapce severní oblohy, kterou si můžeme za pár korun koupit na blízké hvězdárně. Na otočné mapce si nastavíme datum a čas a vidíme, jak se nám pás Mléčné dráhy dostává v létě vysoko nad obzor, je přímo v nadhlavníku, kdežto na jaře je jen nízko nad severním obzorem. Otočnou mapku je možné si i zdarma stáhnout, vystřihnout a sestavit [8]. Jako otočná mapa nám může posloužit také bezplatný program Stellarium, který si lze stáhnout z adresy https://stellarium.org/ (i v češtině), případně se můžeme podívat na oblohu na webu https://stellarium-web.org/.

Obrázek 2a a 2b: Poloha Mléčné dráhy na obloze na jaře a v létě v programu Stellarium. Jas Mléčné dráhy je velmi zvýrazněn. Uprostřed kruhu je nadhlavník, na okrajích je obzor. Světové strany jsou popsány.

Rovina naší Galaxie

Protože se Sluneční soustava nachází poměrně přesně v rovině tohoto disku, jeví se nám Galaxie na obloze jako pás. Není úplně snadné si ten disk představit, protože Mléčnou dráhu nevidíme nikdy celou –⁠ vždycky nám na polovině oblohy překáží Země. Ale pokud bychom ji viděli celou, pás povede po tzv. hlavní kružnici na nebeské sféře, bude tedy „kolem dokola“, jak je vidět na mapě [9] a fotografii [10].

Mléčná dráha vypadá „vzdáleně“ proto, že je naše galaxie obrovská. Všechny ty jednotlivé hvězdy, které na obloze vidíme samostatně, jsou poměrně blízko – typicky desítky až stovky světelných let, zatímco průměr naší galaxie se počítá v desítkách tisíc světelných let (150–200 tisíc světelných let) [7]. Světelný rok je vzdálenost, kterou za jeden pozemský rok urazí světlo svou rychlostí téměř 300 tisíc kilometrů za sekundu. Naprostá většina hvězd v naší galaxii je od nás příliš daleko na to, abychom je viděli jako jednotlivé hvězdy, a slévají se nám do pásu Mléčné dráhy. Popravdě řečeno, i tato záře pochází jen od hvězd z bližších částí galaxie – velkou většinu hvězd v galaxii nemůžeme pozorovat vůbec, protože kromě hvězd se v disku nachází také prach a na velké vzdálenosti je disk galaxie zkrátka neprůhledný. Nevidíme ani to, co se nachází za jádrem Galaxie, protože nám v tom překáží právě její jádro.

Zmiňovaná oblaka prachu v rovině Galaxie nám zastiňují jasnější objekty v pozadí, což pak můžeme vidět jako tmavší místa v Mléčné dráze. Příkladem může být oblast Uhelný pytel v souhvězdí Jižního kříže na jižní obloze. Na naší obloze pak můžeme spatřit, že se Mléčná dráha v souhvězdí Labutě rozdvojuje – od souhvězdí Labutě se k souhvězdí Střelce táhne v Mléčné dráze tmavší oblast zvaná Velká trhlina (jedna větev Mléčné dráhy prochází Labutí, druhá trošku níž – Orlem). V těchto částech je prach hustší a vidíme tedy do menší vzdálenosti.

Závěr

Se všemi těmito znalostmi se na Mléčnou dráhu díváme jinak než naši předkové před stovkami a tisíci let, ale přesto nám nerušený pohled na stříbřitý pás na obloze umí vyrazit dech. Akorát je čím dál těžší najít místo, odkud bychom se na Mléčnou dráhu mohli dívat opravdu nerušeně a její krásou se opájet.

Pro Zeptej se vědce odpovídali Honza a Luděk