Tohle je zajímavá a poměrně široká otázka. Především je třeba říci, že pokud byly v obale uloženy škodlivé látky, pak se mohou na skle uchytit a uvolňovat se zpětně do uložených potravin. Sklo je nepochybně mnohem inertnější než plastový obal, ale jistou paměť má [1]. Protože jsem kromě tohoto článku nenašel žádné podrobnější studie na toto téma, vychází většina odpovědi ze zkušenosti a z principu předběžné opatrnosti.

Není sklo jako sklo

Zajímavější je ale odpověď na otázku, zda tyto látky mohou způsobit třeba otravu nebo poškodit kvalitu uložených potravin. A tady je odpověď ano. Ale je potřeba vědět, z jaké skloviny je obal vyroben, co v něm bylo a jaké potraviny v tom obalu budou uloženy.

Věda zná nejrůznější druhy skla, ale v „normálním“ životě známe především skla, která jsou ztuhlou taveninou směsi sody (uhličitan sodný), oxidu vápenatého (pálené vápno) a písku (oxid křemičitý), případně s nahrazením části sody potaší (uhličitan draselný) [2].

Pro výrobu obalového skla se používá obyčejné sodnodraselné sklo, pro výrobu nápojového skla, skleněného nádobí nebo třeba injekčních ampulí se používají skla s příměsí hliníku nebo boru (u nás sklo značky Simax), nebo skla odolná proti otěru. Zvláštním druhem skla je olovnatý křišťál s vysokým procentem olova.

Z hlediska možných zbytků škodlivých látek jsou důležité dvě vlastnosti skla: specifický povrch a chemická reaktivita.

Sklo není zcela hladké

Sklo sice vypadá na povrchu zcela hladké, ale není. I velmi kvalitní leštěné povrchy mají povrchové nerovnosti v řádu jednotek až desítek nanometrů (řekněme tisícina tloušťky lidského vlasu). Tyto nerovnosti nemusí být vidět pod běžným mikroskopem. Pokud se ale na sklo podíváme například mikroskopem atomárních sil (AFM), který umí vidět i jednotlivé atomy, vypadá sklo jako hodně hornatá krajina.

Obrázek převzat z https://en.wikipedia.org/wiki/Atomic_force_microscopy

Lisované obalové sklo má povrchové nerovnosti mnohem větší, pocházející z nerovností formy. V důsledku toho je mikroskopický povrch skla mnohonásobně větší než povrch vypočtený z rozměrů nádoby (makroskopický povrch). Právě dost na to, aby se přichycením (adsorpcí) na skle běžné nádoby udržely i přes omytí řádově mikrogramy cizorodé látky. A právě dost, aby se na něm udržely navzdory pečlivému domácímu mytí mikroorganismy nejrůznějšího druhu.

Sklo se rozpouští i ve vodě

Sklo sice vypadá chemicky netečné (inertní), ale není. Vypadá to, že chemicky nereaguje, ale ve skutečnosti se nepatrně rozpouští a na povrchu může docházet i k jiným reakcím.

Mimochodem, skleněná elektroda, kterou v laboratořích po celém světě používáme k měření kyselosti/zásaditosti roztoků, může fungovat jen proto, že se sklo nepatrně rozpouští a komunikuje s roztokem tak, že si s ním vyměňuje ionty. Slouží tak nejen vědcům v laboratořích, ale třeba i akvaristům doma.

Hlavně je toto narušení povrchu dostatečné na to, aby poškozený povrch zadržel i přes mytí řádově mikrogramová množství látek. Pokud se mají používat skleněné nádobky pro stanovení malých (mikrogramy a méně) nebo stopových (nanogramy a méně) množství látek, musí se jejich povrch speciálně upravit, například tak, že se na povrch skla naváže nepatrná vrstvička “silikonu” (silanizace) a sklo je pak v malém stejně nepřilnavé, jako silikonová forma ve velkém. Faktem je, že i kvalitní „chemické sklo“ takříkajíc „krade“ látky ze vzorku. Kde je mám hledat, jsem si měl možnost v kariéře analytika mnohokrát vyzkoušet. I to, že je pak po troškách pouští do úplně jiných vzorků.

Je jen málo jedů, které jsou pro člověka smrtící v mikrogramových množstvích, a ty se zpravidla nevyskytují v produktech pro domácnost. Na druhou stranu existuje mnoho látek, které mohou při opakovaném požití i v takto malých množství způsobovat rakovinu nebo poškození plodu. Sem patří například některé mykotoxiny, látky produkované mikroskopickými houbami. Nepotravinářské oleje a vosky nejsou na přítomnost těchto látek nijak kontrolovány. Ty tedy mohou být na obalovém skle například od vonných svíček přítomny.

Je libo vanilkový pudink s příchutí pepře?

Je mnoho látek, které nejsou přímo toxické, ale mohou změnit chuťové a aromatické vlastnosti uskladněných potravin tím, že jsou na skle absorbovány. Jako příklady můžeme uvést levandulové nebo vanilkové aroma, nebo kapsaicin (způsobující palčivost chilli papriček) či piperin (palčivá složka v pepři).

Tyto látky nejsou vysloveně škodlivé, ale mohou se ze skla dostat zejména do tekutých potravin nebo ztuhlých tuků. A sádlo s levandulovou vůní nebo přepuštěné máslo s chilli příchutí opravdu nechcete. Ani vanilkový pudink s příchutí pepře.

Kromě chemických znečištění připadá do úvahy i znečištění mikrobiální. Nepotravinářské produkty zpravidla nejsou kontrolovány na mikrobiální znečištění, a pokud myjete sklo v ruce „na třicet“ nebo v myčce „na čtyřicet“, mikroby vesměs nezahubíte ani neodstraníte, sklo je docela „hrbaté“. Takže se mají kde chytit.

A nakonec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sklo, stejně jako plasty, uvolňuje mikročástice [3, 4, 5]. Docela dost. Sklo určené pro potraviny nebo léky méně, obyčejné více. Škodlivost těchto částic je předmětem výzkumu, nicméně platí princip předběžné opatrnosti – čím méně, tím lépe.

Shrnutí

Sklo vypadá čiré a čisté jako sklo. Nicméně nemusí být. Mohou se na něm skrývat roztodivné škodliviny, od bakterií a virů, přes chemické škodliviny a cizorodé vůně až po mikro a nanočástice.

Takže sklo od nepotravinářských výrobků raději k uskladňování ani servírování potravin nepoužívejte. Nikdy totiž nevíte, co na něm mohlo zůstat.

Ostatně stejné pravidlo platí i opačně, obaly od potravin nepoužívejte pro skladování nepotravinářských produktů, zejména nebezpečných látek, jako jsou louhy, kyseliny nebo rozpouštědla. Tentokrát pro nebezpečí záměny.

Obal od svíčky ale klidně použijte jako vázičku, misku na potpouri nebo na tužky, sponky, a co já vím, co máte na pracovním stole. Nebo jako obal na květináč…

Pro Zeptej se vědce odpovídal Michal

Zdroje:

[1] J.D. LANDSBERG, F. W. BODYFELT, and M. E. MORGAN Journal of Food Protection Vol. 40, No. 11, Pages 772-777 (November, 1977), Retention of Chemical Contaminants by Glass, Polyethylene, and Polycarbonate Multiuse Milk Containers

[2] Remy, H., Anorganická chemie, Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1961, str. 504 a dále

[3] The Causes and Implications of Glass Delamination, Pharmaceutical Technology-11-01-2011, Volume 2011 Supplement, Issue 6; https://www.pharmtech.com/view/causes-and-implications-glass-delamination

[4] https://doi.org/10.1016/j.ejps.2025.107011

[5] https://www.akutne.cz/res/publication/000485/3-4-b-rtov.pdf