Situace, kterou popisujete ohledně kapek do uší, moc pravděpodobná není. Bubínek, tenká blána oddělující vnější a střední ucho, je za normálních podmínek celistvý a nepropustný pro látky jakékoli skupenství – pevné, kapalné, plynné. Protržení bubínku nastává při velmi prudkých a velkých změnách tlaku vzduchu, nebo se cíleně propichuje z terapeutických důvodů, viz text dále. Propíchnutý/protržený bubínek doprovází prudká bolest a nedoslýchavost. Vámi popisovaný pocit stékání do hrdla se dá vysvětlit tím, že oblast ucha, Eustachovy trubice a nosohltanu není dostatečně senzitivně inervována, tedy není tolik citlivá a vnímavá na dotek. Dotykový vjem, jako je stékající kapka, tak může vyvolat nepřesný nebo mylný nervový signál. Vám tak připadá, jako by kapka stékala až do hrdla, přestože stéká pouhé 2 cm k bubínku.

K dalšími bodu vašeho dotazu bych měl odpověď následující. Aby se hleny dostaly skrz Eustachovu trubici (trubičku spojující ucho a zadní část nosu sousedící s hltanem – nosohltanem) z nosohltanu do bubínku, teoreticky možné je, ale je to velmi zřídka vídaný jev. V Eustachově trubici je řasinkový epitel, který odvádí hlen směrem do nosohltanu. Představte si to, jako když zpěvák skočí do davu a ten ho nese na rukou. Navíc by se v nosohltanu a v Eustachově trubici musel hlen nahromadit natolik, aby pohyb řasinkového epitelu, který odnáší hlen směrem do nosohltanu, překonal a dostal se až do středního ucha (část ucha pokračující za bubínkem). Nosohltan je ale velmi široký, takže hlen stéká do hrdla a nehromadí se.

Možným scénářem, kdy by toto hromadění mohlo nastat, je ucpání vývodu do nosohltanu zduřelými mandlemi, které s vývodem sousedí. To je časté pro předškolní a školní věk, pak se dítě operuje, protože to má neblahý vliv na jeho další vývoj. Dítě špatně dýchá, hlavně v noci, takže je ráno unavené. Také dýchá s otevřenými ústy a má otupělý výraz. Když toto spojíme se špatným sluchem, tak bychom dítě mohli mylně zařadit do skupiny těžkopádné, méně chápavé. Tento stav, kdy jsou nosohltanové mandle zduřelé, popisujeme jako adenoidní vegetace [1]. Každá stagnace hlenu představuje riziko pro rozvoj infekce, takže by krom špatného dýchání dítě bolelo ucho a hůř slyšelo. V ten moment by se problém musel řešit antibiotiky a vypuštěním hnisu ze středního ucha, tedy propíchnout bubínek a odsát nahromaděný obsah, a dále se tvořícímu hnisu vytvořit cestu, kterou může unikat ze středního ucha ven.

Do vnitřního ucha (část ucha zodpovědná za převedení zvukové vlny na nervový signál, který mozek dále zpracovává) se naštěstí hleny a hnis nedostanou, zde jsou ještě další blanky, které oddělují střední a vnitřní ucho.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Lukáš

Zdroje:

[1] https://www.nem-km.cz/148-odstraneni-nosni-mandle-endoskopicka-adenotomie.html