Organismus při nemoci bojuje s infekcí, značná část jeho energie tedy padne na obranu těla a navrácení vnitřní rovnováhy organismu. S nemocí jsou často spojeny příznaky jako bolesti svalů, hlavy a zvýšená teplota. V závažnějších případech nastupuje horečka, která s sebou může nést riziko přehřátí, dehydratace, a v některých případech dokonce rozpad svalové hmoty. Některé nemoci jsou spojeny také s problémy s nervosvalovou koordinací a nelze opomenout ani srdeční komplikace [1].
Sport a vrcholový sport u dětí
Začnu trochu kontroverzně tím, že na otázku: „Kdy se může dítě vrátit k vrcholovému sportu?“ je odpověď: „Nikdy“. Vrcholový sport u dětí představuje riziko sám o sobě, ať fyzické, vývojové, nebo psychologické [2]. Lidově řečeno, hnát dítě na hranici fyziologických a psychologických možností není žádoucí. Na druhou stranu, pravidelná sportovní aktivita je bezpochyby prospěšná. I zde platí otřepané klišé, že jed od léku se liší pouze dávkou.
Pokud vynecháme profesionální sport, kde se předpokládá, že je sportovec pod dohledem týmového lékaře, měl by být sportovec při návratu ke sportovní aktivitě v první řadě zdravý. Člověk by rozhodně neměl sportovat, pokud je infekční, trpí horečkou, dušností, bolestí na hrudi, i v klidovém stavu má zrychlený tep nebo když je dehydratovaný [3].
Zda omezit zátěž, se dá i velmi orientačně rozhodnout podle příznaků. Pokud jsou příznaky omezeny na oblast „nad krkem“ (rýma, ucpaný nos, bolest hlavy), lze v tréninku s opatrností pokračovat. Ve chvíli, kdy jsou příznaky i „pod krkem“ (bolest svalů, kašel, únava, zvýšená teplota), je nutno si dát pauzu [1, 5]. Samozřejmě toto rozdělení nelze brát absolutně.
Užívání léků může zvýšit riziko úrazu nebo přetížení
Vedle nemoci je rizikovým faktorem i užívání léků. Pokud ošetřující lékař vysloveně neřekne jinak, je u výkonnostních a rekreačních sportovců doporučen návrat k tréninku až po dobrání antibiotik [1]. Důvodem pro vynechání sportování je to, že ačkoliv antibiotika cílí především proti bakteriím, působí také na náš organismus. Nežádoucí účinky se liší v závislosti na typu použitého antibiotika, ale obecně se uvádí průjmy, citlivost na světlo, zvýšená únava (a tudíž snížený výkon), u některých typů antibiotik dokonce větší náchylnost k natržení/prasknutí šlach.
Léky proti horečce maskují skutečný stav nemoci a mohou zvýšit riziko úrazu nebo přehřátí [3]. Jiné přípravky, jako léky proti kašli nebo antihistaminika, mohou vést k útlumu a zvyšovat nebezpečí zranění. Zde bych doporučoval konzultovat užívání léků s lékařem. Dalším důležitým faktorem je možnost dopingového nálezu, kdy i volně prodejné léky obsahují zakázané látky (např. pseudoefedrin ve volně prodejných lécích k léčbě nachlazení) [4].
Návrat ke sportovní aktivitě
Samotný návrat ke sportovní aktivitě by měl probíhat postupně. Důležitým kritériem je také typ a závažnost prodělané nemoci. U běžného nachlazení, v případě, že je sportovec bez teploty, zvýšené únavy, bolesti svalů a kloubů a bez laboratorních markerů zánětu a nejsou příznaky „pod krkem“, lze pokračovat v tréninku v nízké aktivitě (např. lehký běh po dobu 30 minut), po odeznění příznaků je možno se vrátit k plné tréninkové aktivitě během 1–2 dnů.
U chřipky se uvádí, že návrat k tréninku a soutěžím je možný až po úplném vyléčení, to znamená normální dýchání a laboratorní testy krve bez zvýšených markerů zánětu. I poté je kladen důraz na postupný návrat, kdy je první 2–3 dny doporučena mírná intenzita a následující 1–2 týdny je doporučena maximálně střední intenzita [8].
Podobná doporučení jsou udávána i pro onemocnění COVID-19. Zde hodně záleží na průběhu. Pokud se jedná o lehký průběh nemoci, lze se vrátit k tréninku po odeznění příznaků. V případě středně těžkého průběhu je doporučeno dát si pauzu 3–10 dní po odeznění příznaků [6, 7]. U těžkého průběhu je vždy nutná konzultace a spolupráce s ošetřujícím lékařem.
Klíčem je postupné zvyšování zátěže a vlastní pocit sportovce
Obecně je při samotném návratu k tréninku doporučeno zvyšovat zátěž postupně. Důležité je nejprve zvládat běžné denní činnosti, poté začít jednoduchou aktivitou v trvání 10–15 minut při velmi nízké intenzitě (50 % maximální tepové frekvence). Pokud se bude sportovec cítit dobře, lze další den zvýšit trvání aktivity na 30 minut. V dalších dnech lze postupně prodlužovat trvání aktivity po cca 15 minutách a zvyšovat intenzitu po 10 %. Délka tohoto návratového režimu závisí na průběhu a délce předchozího onemocnění, zdroje uvádějí 2–3 dny na každý den nemoci [3, 7].
Důležitým a často podceňovaným vodítkem pro návrat ke sportu je vlastní pocit [9, 10]. Pokud se sportovec necítí dobře, je důležité tomuto stavu věnovat pozornost a návrat k fyzické aktivitě neuspěchat. Při trvalejších obtížích je třeba vyhledat lékaře a vyloučit možnost přidružených komplikací souvisejících s nemocí (např. zánět srdečního svalu), nebo naopak přetrénování, které se může zvýšenou nemocností projevovat [1, 11, 12].
Jak se v tom tedy zorientovat?
Závěrem lze konstatovat, že na tak komplexní otázku, jakou je návrat ke sportu po nemoci, zejména u dětí, neexistuje jednoduchá odpověď. Návrat k fyzické aktivitě závisí na příčině, průběhu a délce onemocnění, typu a množství léků i celkovém stavu organismu a je nutné všechny tyto faktory zohlednit. Nejlepším ukazatelem pro návrat ke sportu je to, že je (mladý) sportovec bez příznaků, cítí se dobře a chce sportovat. V tomto případě nic nebrání pozvolnému návratu ke sportu. Je ale nutno mít na paměti, že každý případ je individuální, a respektovat doporučení ošetřujícího lékaře.
Vrátit se k plnému tréninku (dát si pořádně do těla) je vhodné až po úplném vyléčení a postupném navyknutí organismu na zátěž. Samotný intenzivní trénink ovlivňuje imunitní systém a zvyšuje riziko onemocnění [13]. Pokud začnete s velmi intenzivní aktivitou příliš brzy, zvýšíte riziko návratu onemocnění.
Přeji hodně zdraví a sportovních úspěchů!
Pro Zeptej se vědce odpovídal Martin
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1007/978-3-662-55713-6_56
[2] ŠAFÁŘ, Michal. Bio-psycho-sociální rizika vrcholového sportu dětí a mládeže. Pediatrie pro praxi. Online. 2012, roč. 13, č. 6, s. 401-403. ISSN 1213-0494. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2012/06/11.pdf
[3] https://doi.org/10.1016/j.csm.2019.05.001
[4] https://www.antidoping.cz/zakazane-latky/faq
[5] https://doi.org/10.1097/01.csmr.0000306525.82124.0e
[6] https://doi.org/10.3390/jcm12216823
[7] https://doi.org/10.1136/bjsports-2020-102637
[8] https://doi.org/10.1080/02640414.2014.898861
[9] https://doi.org/10.1136/bjsports-2015-094758
[10] https://doi.org/10.1016/0306-4530(89)90032-2
[11] https://doi.org/10.2165/00007256-200333050-00002
[12] Hackney AC, Koltun KJ. The immune system and overtraining in athletes: clinical implications. Acta Clin Croat. 2012;51(4):633-641.