Deodoranty a antiperspiranty mají odlišné funkce, tím pádem se liší i princip jejich fungování, ale oba mohou obsahovat vonné látky.

Deodoranty se pouze zaměřují na tělesný zápach, nikoli na tvorbu potu. Obsahují antimikrobiální látky, například triclosan, které zabraňují růstu bakterií. Bakterie na naší kůži způsobují zápach právě po kontaktu s potem, samotný pot žádnou vůni nemá. Deodoranty tedy hliník sloužící ke snížení tvorby potu neobsahují [4].

Funkce antiperspirantů je naopak založena na blokování tvorby potu potními žlázami. Obsahují sloučeniny na bázi hliníku nebo zirkonia, které vytvářejí dočasnou zátku v potních kanálcích, a tak snižují množství potu, které se dostává na povrch kůže. Hliníkové soli způsobí nahromadění proteinů, které jsou obsaženy v potu, a tím se vytvoří zátka, která zavře potní kanálky [1]. 

Hliník se ve velkém do přípravků zabraňujících pocení a zápachu začal přidávat v 50. letech minulého století. To zhruba odpovídá  zvýšení výskytu rakoviny prsu o 10 let později [3], ale přímá spojitost hliníku z antiperspirantů s rakovinou zatím nebyla vědecky doložena [2].

Antiperspiranty i deodoranty tedy zabraňují tomu, abychom nevábně voněli, ale každý to dělá jiným způsobem.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Terezie

Zdroje:

[1] https://doi.org/10.1039/C6SM02510B 

[2] https://doi.org/10.3238%2Farztebl.2017.0653 

[3] https://doi.org/10.3389%2Ffonc.2023.1159899 

[4] https://www.compoundchem.com/2015/09/21/deodorants-antiperspirants/