Dotazy a odpovědi

Opravdu uvolňuje rajčatová šťáva z olověného křišťálu olovo?

0933

Dotaz:

Na exkurzi ve sklárně nám bylo řečeno, že se po styku s rajčatovou šťávou uvolňuje z olovnatého křišťálu olovo. Na internetu nic nemohu najít. Nevíte, čím by to mohlo být?
Zdroj obrázku: Canva

Minutová odpověď:

1)

Rajčatová šťáva obsahuje kyselinu šťavelovou.

2)

šťavelovou. Kyselina šťavelová je slabá kyselina, ale vytváří pevné vazby s kovy, a tak dokáže rozložit některé sloučeniny olova, včetně těch obsažených v olovnatém křišťálu.

3)

Olovo je jedovatý prvek.
Zdroj obrázku: Canva

Celá odpověď:

Ano, je to pravda. Ale než začneme vysvětlovat, pojďme si nejprve říct, co je to ten olověný křišťál. Je to druh skla, který obsahuje oxid olovnatý dodávající sklu vyšší index lomu světla, což způsobuje, že je sklo průhlednější a lesklejší. Olovnatý křišťál se také lépe brousí a leští, což umožňuje vytvářet složitější a jemnější vzory. Olovnatý křišťál se používá k výrobě různých předmětů, například sklenic, váz, lustrů a šperků, a oproti bezolovnatému křišťálu se mnohem více hodí na dekoraci složitějších broušených dekorů. Je také používán v optických zařízeních, jako jsou čočky a hranoly. V České republice je olovnatý křišťál znám jako český křišťál, vyrábí se již od 16. století a je proslulý svou vysokou kvalitou. 

A teď ta rajčatová šťáva. Ta obsahuje kyselinu šťavelovou, která může způsobit uvolnění olova z olovnatého křišťálu. Kyselina šťavelová je slabá kyselina, ale i tak je dostatečně silná na to, aby rozložila některé olovnaté sloučeniny [1]. Avšak kyselost kyseliny šťavelové není jediným faktorem, který ovlivňuje její schopnost tyto sloučeniny rozkládat: důležité jsou i její chelatační schopnosti. Chelatační činidla jsou molekuly, které mohou vytvořit zvláštní typ  vazby s kovy a tím je „vyštípnout“ z jejich původní formy (z řečtiny chele = klepeta). Tyto vazby jsou obvykle velmi pevné a díky tomuto jevu se olovo rozpouští lépe v kyselině šťavelové než v jiných slabých kyselinách nebo ve vodě. 

Rajčata a rajčatová šťáva mohou být účinné při odstraňování olova z vody; bylo zjištěno, že mohou odstranit až 90 % olova [2]. Historický kontext používání rajčat a rajčatové šťávy k odstraňování olova je nejasný. Je možné, že se této metody používalo již v dávných dobách. V moderní době byla tato metoda poprvé popsána v roce 1965.

Z chemického hlediska tedy olovnatý křišťál reaguje s kyselinou šťavelovou („rozpouští se“) a v této reakci se olovo uvolní jako šťavelan olovnatý. Pokud budete olovnatý křišťál louhovat v rajčatové šťávě, po nějaké době se na povrchu křišťálu objeví bílý povlak. Tento povlak je šťavelan olovnatý, který se vytvoří reakcí olova s kyselinou šťavelovou. Delším louhováním může dojít k jeho rozpuštění a uvolnění stopových množství olova do nápoje.

Tento jev je obecnější a není specifický jen pro rajčatovou šťávu. Jakákoli kyselá potravina či nápoj může vyvolat podobnou reakci. Například citronová šťáva, ocet nebo některé alkoholické nápoje (například víno) mají obdobný efekt [3].

Je důležité zdůraznit, že olovo je pro lidský organismus toxické a dlouhodobé vystavování se olovu může vést k vážným zdravotním problémům [4]. Proto se doporučuje nepoužívat olovnatý křišťál pro skladování potravin a nápojů, servírování omezit na suché, nekyselé potraviny a pokud možno se jeho styku s jídlem vyhnout úplně. Při skladování kyselých potravin nebo nápojů je vhodnější používat nádoby z jiných materiálů, které neuvolňují olovo, jako je například sklo, keramika nebo nerezová ocel.

Na samotný závěr si ještě povězme o konkrétních účincích olova na lidský organismus. Už jsme zmínili, že olovo je těžký kov, který je pro lidský organismus toxický [4]. Může se do něj dostat různými způsoby, například vdechnutím olova z ovzduší, požitím olova z kontaminovaných potravin nebo vody nebo kontaktem s kůží. Hlavními účinky olova na lidský organismus jsou poškození nervové soustavy, kdy olovo může způsobit zpomalený mentální a fyzický vývoj, problémy s učením, pamětí, koncentrací, chováním a řečí. Též může způsobit vážné poškození, až selhání ledvin.

Olovo dále zapříčiňuje poškození reprodukčního systému, tj. poškození vajíček a spermií, a zvyšuje riziko potratu nebo předčasného porodu. Styk s olovem může způsobit anémii, bolesti hlavy, bolesti břicha, svalové křeče, vysoký krevní tlak a osteoporózu. Děti jsou na olovo mnohem citlivější než dospělí. V neposlední řadě může mít vystavování se olovu v těhotenství vážné následky pro vývoj plodu v podobě vrozených vad.

Předcházet vystavení se olovu je důležité pro ochranu zdraví. Je třeba se vyhýbat jeho zdrojům, například starým nátěrům nebo vodovodním potrubím, olovnatým barvám a hračkám. Pokud dojde k delšímu vystavení, je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Lékař může provést testy na zjištění hladiny olova v krvi a doporučit vhodnou léčbu.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jakub

Zdroje:

[1] Kříž, J. (2006). Chemie (3. vydání). Praha: Nakladatelství Fortuna.

[2] https://doi.org/10.1021/j150419a004 

[3] https://doi.org/10.1016/0140-6736(91)90803-W 

[4] Kováčiková, M., & Mlynářová, M. (2022). Olovo v prostředí a jeho toxicita. Praha: Grada.

Odpovídal

(Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)

Odborná recenze:

(Technion – Israel Institute of Technology, Ústav fyzikální chemie VŠCHT Praha)

Editace textu:

(Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha)
Štítky: olovo, rajčata, sklo
Kategorie: Fyzika a chemie