Dvojčata mohou být buď jednovaječná, nebo dvojvaječná. Jednovaječná dvojčata pochází z jednoho oplodněného vajíčka, které se rozdělí na dvě. V závislosti na tom, kdy k rozdělení dojde, pak dvojčata sdílí, nebo nesdílí placentu a plodový vak. Pokud se rozdělí už do tří dnů od oplození, má každé z dvojčat vlastní placentu a plodový vak. Při rozdělení mezi čtvrtým a osmým dnem mají dvojčata každé vlastní placentu, ale společný plodový vak. Po osmém dni pak dvojčata sdílí jak placentu, tak i plodový vak [1]. Jednovaječná dvojčata mají stejnou genetickou informaci (DNA), jsou stejného pohlaví a velmi podobného vzhledu. Odlišovat se mohou působením některých vnějších vlivů působících před i po narození [2, 3].

Dvojvaječná dvojčata pochází ze dvou vajíček oplozených dvěma různými spermiemi. Mají každé svoji placentu a plodový vak. Výskyt dvojvaječných dvojčat je významně častější než výskyt jednovaječných dvojčat, a na rozdíl od jednovaječných dvojčat se jejich výskyt liší geograficky v závislosti na různých faktorech [4]. Příkladem takového faktoru může být třeba vliv věku, kdy starší matky mají větší pravděpodobnost dvojčat, protože u nich častěji dochází k uvolnění více vajíček. Geografické rozdíly ve výskytu dvojvaječných dvojčat pak mohou být způsobeny například právě tím, že v některých zemích mají lidé děti v průměru dříve než v jiných. Dále, na rozdíl od jednovaječných dvojčat, dvojvaječná dvojčata mohou být každé jiného pohlaví a vzhledu a nemají stejnou genetickou informaci. Sdílení genetické informace u dvojvaječných dvojčat je srovnatelné s běžnými sourozenci stejných rodičů.

U jednovaječných dvojčat nejspíš dědičnost v souvislosti s pravděpodobností početí dvojčat nehraje roli a rozdělení vajíčka na dvě je spíše dílem náhody. To však není případ dvojvaječných dvojčat, kde při jejich vzniku dochází k uvolnění a oplození dvou vajíček, což už může být ovlivněno geneticky. Zároveň hraje dědičnost roli v početí dvojčat pouze u matky, otec může předat tuto predispozici jen svým dcerám [5]. To lze vysvětlit tím, že mechanismus vzniku dvojvaječných dvojčat začíná ovulací – uvolněním dvou vajíček, tedy procesem na straně matky. Nicméně, i když uvolnění dvou vajíček je prvním krokem k početí dvojvaječných dvojčat, bez kterého k tomu nemůže dojít, některé faktory na straně otce mohou hrát roli v tom, zda nakonec opravdu dojde k oplození obou uvolněných vajíček. Například jedna studie ukázala, že otcové dvojvaječných dvojčat měli lepší kvalitu spermatu v porovnání s otci, kteří dvojčata neměli [6]. Kvalita spermatu tedy možná zvyšuje šanci, že dojde k oplození obou vajíček. Výzkum se však doposud věnoval mnohem více faktorům na straně matky a role faktorů ze strany otce je spíše neprozkoumaná.

Byly již objeveny některé geny, které by se mohly na vzniku dvojvaječných dvojčat podílet. První gen se jmenuje FSHB a ovlivňuje produkci folikulostimulačního hormonu (hormon ovlivňující růst vajíček). Při nadměrné tvorbě tohoto hormonu může dojít k tzv. hyperovulaci – uvolnění více vajíček z jednoho či obou vaječníků, což je prvním krokem vedoucím k možnému vzniku dvojvaječných dvojčat [6]. Druhý gen s označením SMAD3 zase ovlivňuje, jak vaječníky reagují na folikulostimulační hormon, nicméně toto bylo studováno zatím pouze u myší [7, 8].

Další vědecké poznatky, které podporují vliv dědičnosti na pravděpodobnost početí dvojčat, zahrnují například to, že s větší pravděpodobností mají dvojvaječná dvojčata ženy, které jsou samy z dvojvaječných dvojčat, už v minulosti dvojvaječná dvojčata měly, nebo jejich blízká příbuzná má dvojvaječná dvojčata. Vyšší pravděpodobnost početí však není ovlivněna pouze genetickými faktory, ale i jinými, jako jsou například již zmíněný vyšší věk matky, vyšší počet předchozích dětí nebo užívání některých léků na podporu plodnosti [9].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kateřina