Proč iglú neroztaje, i když v něm hoří oheň?

Iglú se typicky stavějí z bloků staršího sněhu, které se kladou po spirále do tvaru paraboly [1, 2]. Díky tomu se ideálně rozloží napětí v konstrukci, a sníží se tak riziko zkroucení nebo až zhroucení stavby [3]. Často bývají některé sněhové bloky nahrazeny ledovými, které pak slouží jako okno tím, že propouštějí světlo zvenku (původní obyvatelé využívají i napnutá zvířecí střeva) [4]. Iglú také mívají v horní části díru (komín) pro lepší cirkulaci vzduchu. Někdy se v iglú po dokončení roztopí velký oheň, který způsobí roztátí malé svrchní vrstvy, která následně opět zmrzne [5]. Stejný, ale pomalejší efekt způsobí lidské teplo vyzařované obyvateli iglú. Bloky se tak lépe pospojují a stavba si celkově „sedne“.

Důvod, proč iglú neroztaje, souvisí s vlastnostmi sněhu a vytvořené ledové vrstvy – iglú zachytí a shromažďuje teplo z ohně nebo teplo lidské, ale díky nízké tepelné vodivosti ho vstřebává minimálně a tudíž téměř netaje. Stejný efekt můžeme pozorovat na jaře nebo při teplejších zimních dnech, kdy venku nacházíme hroudy zledovatělého sněhu, i když jsou teploty nad nulou. Původní obyvatelé ještě obkládají zdi zevnitř kožešinami, které zachytávají teplo, a tak sníží tání bloků. Pokud by bylo v iglú moc zima, komín v horní části se jednoduše na nějakou dobu ucpe a počká se, až se uvnitř oteplí. Pokud by hrozilo roztátí iglú, komín se může rozšířit a iglú se na chvíli „vyvětrá“.

Mírné tání na povrchu iglú nevadí, protože většinou roztátá voda brzy opět zmrzne. To slouží k zalepování jakýchkoliv trhlinek, které by se mohly objevit. Díky těmto samoudržovacím schopnostem vydrží iglú obvykle celou dlouhou polární zimu. S příchodem jara iglú začne tát rychleji. Na jaře se ale původní obyvatelé většinou stěhují za migrující divokou zvěří do jiných oblastí, a tak stejně musí své příbytky opustit a postavit si bydlení nové.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna