K původu slova chobotnice
Slovo chobotnice bylo přejato v době národního obrození ze západojihoslovanských jazyků, s největší pravděpodobností z chorvatštiny. Do češtiny ho uvedl Jan Svatopluk Presl v příspěvku „Navržení soustavy živočichů podle tříd, řádů a rodů, a spolu pokus zčeštění potřebných v živočišstvu názvů“, jenž vyšel v roce 1824 v časopise Krok (II, č. 1, str. 123). Presl čerpal zřejmě ze slovníku Dizionario italiano-latino-ilirico (1728) chorvatského jazykovědce italského původu Ardelia della Belly ([1] Orłoś 1972: 143), který chorvatským hobotnica přeložil italské polpo a latinské polypus. Preslův termín zaujal následně místo samostatného hesla ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna a postupně se v češtině jako označení „živočicha studenokrevného z třídy ramenejšů ve skořepce nebydlících“ ([2] Jungmann 1: 807) prosadil.
Zajímavé je pátrání po původu chorvatského a srbského slova hobotnica (srov. také slovinské hobotnica), jehož nejstarší písemný doklad pochází ze začátku 13. století. Jedná se o záznam v tzv. Studenickém typikonu svatého Sávy, pravoslavné liturgické knize obsahující pravidla klášterního života. Zde je „chobotnice“ zmiňována jako jeden z pokrmů, který je dovoleno konzumovat v době Velkého půstu ([3] MLP: 1093). Většina etymologů spojuje slovo hobotnica s praslovanským chobotъ s původním významem „ocas“. Když prý předci dnešních Chorvatů obsadili nová území na pobřeží Jaderského moře, setkali se tu s chobotnicí a konceptualizovali toto pro ně neznámé, podivné zvíře s mnoha chapadly jako zvíře s mnoha ocasy ([4] Vinja 1986: 67). Praslovanské slovo chobotъ „ocas“ je doloženo již v nejstarším slovanském spisovném jazyce – staroslověnštině (od 11. století) – a vedle ní také ve staré polštině, starší ruštině a ruských dialektech (ve staré češtině je jeho existence nejistá, uvádí ho pouze jeden zdroj; častěji se tu slova chobot užívá v přeneseném, metaforickém významu „protáhlý, úzký výběžek (potoka apod.)“; význam „sloní chobot“ byl do češtiny přejat až v 19. století z ruštiny). Další etymologický výklad slova chobotъ je problematický, většinou se však vychází z rekonstruovaného slovesa doloženého v litevském kabti „viset“ a předpokládá se sémantický vývoj *„přívěsek“ → „ocas“ ([5] Machek 1968: 202, [6] ESJS 4: 221–222, [7] Rejzek 2015: 250).
Existuje ještě jedna etymologie slova hobotnica. Ta vychází z výpůjčky řeckého názvu chobotnice oktopus, a sice prostřednictvím dalmátštiny – románského jazyka, jímž se mluvilo na východním pobřeží Jaderského moře. Uvedený výklad se opírá o variantní podoby slova doložené v chorvatských dialektech (kobotnica, kubotnica, obotnica, ubodnica apod.) a o poměrně složitý hláskový vývoj (řecké oktopus > *k(h)topod > románské *ktoβodo > slovanské *ktobodŭ > *ktobot > *htobot > chorvatské a srbské hobot, dotvořené domácím sufixem –n–ica; podrobně viz [8] Ligorio 2014, srov. také [9] ERH 1: 330–331). Není přitom vyloučeno, že zde sehrála roli tzv. lidová etymologie, což je přiklonění cizího slova neznalým mluvčím ke slovu, jež znal, v tomto případě řeckého oktopus (resp. jeho romanizované podoby) ke slovanskému chobotъ.
Pokud jde o „logiku pojmenování“ chobotnice, vysvětlení přináší Vinja [4]: předci Chorvatů, kteří se poprvé setkali s tímto mořským tvorem, dříve jim neznámým, ho pojmenovali podle nejvýraznějšího fyzického znaku – chapadel, jež neznali a které připodobnili k ocasům. Že se tento název prosadil v češtině a je zde užíván dodnes, např. na rozdíl od „logičtějšího“ polského ośmiornica či ruského os´minog, je zásluhou J. S. Presla – zakladatele české odborné zoologické terminologie.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Jana
Literatura:
[1] Orłoś 1972: Orłoś, Teresa Zofia: Zapożycenia słowiańskie w czeskiej terminologii botanicznej i zoologicznej. Kraków 1972.
[2] Jungmann: Jungmann, Josef: Slovník česko-německý. Díl I. Praha 1835.
[3] MLP: Miklosich, Franz: Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum. Vindobonae 1862–1865.
[4] Vinja 1986: Vinja, Vojmir: Jadranska fauna. Etimologija i struktura naziva. Druga knjiga. Split 1986.
[5] Machek 1968: Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vydání. Praha 1968.
[6] ESJS: Etymologický slovník jazyka staroslověnského. Sešit 4. Red.: Havlová, Eva. Praha 1994.
[7] Rejzek 2015: Rejzek, Jiří: Český etymologický slovník. Praha 2015.
[8] Ligorio 2014: Ligorio, Orsat: Сх. хоботница. (Serbo-Croatian hobotnica). In: Зборник Матице српкске за филологију и лингвистику 57, 2 (2014), 7–11.
[9] ERH: Matasović, Ranko et al.: Etimološki rječnik hrvatskoga jezika. 1. svezak. A–Nj. Zagreb 2016.
