Kinetóza neboli nevolnost z pohybu se může objevit u zdravých lidí v dopravních prostředcích nebo při iluzích pohybu, například ve virtuální realitě. Už dávní cestovatelé trpěli nevolností na lodích (mořská nemoc), při jízdě na velbloudech nebo v kočárech na hrbolatých cestách [1].

Náš mozek neustále zpracovává informace o okolním světě. Spojuje, co vidíme, jak se pohybujeme a jak udržujeme rovnováhu. K tomu využívá zrak, signály z rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu a další receptory umístěné v těle, které přijímají informace o pohybu těla (tzv. polohocit neboli propriocepce) [2, 3].

Výzkum kinetózy probíhá již 50 let. Přesto není popsán přesný mechanismus vzniku, ani podán jasný důvod, proč by mohl být vznik nevolnosti pro člověka přínosný. Uznávané vysvětlení, proč mohou cestovatelé pociťovat nevolnost, se dá představit jako zmatená reakce mozku na protichůdné informace. Smyslové receptory hlásí: “Jedeme rychle, houpe to a bude zatáčka vpravo”. Oproti tomu zrak posílá očekávání minimálního pohybu: “Tady je klid a nikam se nejde.”[4, 5].

Může být nevolnost výhodná?

Aktuální, nicméně stále diskutovaná teorie vysvětluje kinetózu jako vedlejší efekt evolučního mechanismu chránícího před požitím toxických látek [5, 6]. Při požití některých životu nebezpečných potravin se v mozku spouští podobné signály právě jako při kinetóze. Tuto teorii podporuje také pozorování kinetózy u zvířat. Převážená zvířata, jako například psi, kočky, koně, myši, hadi či žáby, mohou pociťovat nevolnost stejně jako někteří jejich majitelé [8, 9].

Každý z nás je jinak citlivý na nesoulad mezi očekávaným pohybem a skutečnými podněty.

Například při cestě autobusem můžete pozorovat dva cestující. Uprostřed autobusu sedí první cestující v protisměru jízdy a čte si čtvrtý díl Harryho Pottera, aniž by jevil známky nepohodlí. Oproti tomu druhý cestující sedí v první řadě. Jeho barva obličeje přechází do odstínů zelené a jeho oči upřeně vyhlíží cíl cesty.

V citlivosti na projevy kinetózy můžeme také nalézt rozdíly mezi národnostmi a častěji se nevolnost objevuje u dětí a žen [10]. Také se ukazuje, že sklon k nepříjemným pocitům v dopravních prostředcích je dědičný [11].

Rozdíl vlak vs auto

Nenašla jsem žádnou studii porovnávající pravděpodobnost vzniku nevolnosti mezi dopravními prostředky.

Obecně se dá říci, že při jízdě autem dochází k rychlejším změnám a větším rozporům. Za oknem pozorujeme častější změny krajiny či projíždějící auta. Tělo je vystaveno náhlým změnám pohybu, jako je stoupání, klesání a časté či prudké zatáčky, které při sezení většinou nepředpokládáme.

Oproti tomu vlakové tratě jsou plynulejší a neumožňují prudké stoupání či klesání. Zatáčky jsou pozvolné, což umožňuje si lépe přivyknout [12].

Přesný mechanismus nevolnosti z pohybu je stále zkoumán. Poznání způsobů jak jsou předávány informace o pohybu těla do mozku a jaká konkrétní nervová spojení jsou zapojena, by mohlo přispět k cílenému zmírnění nepříjemných pocitů spojených s cestováním.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Věrka