Voda je sama o sobě téměř bezbarvá. Asi všichni znají její chemický vzorec H₂O, který znamená, že voda se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Přesto má každá řeka, jezero nebo rybník trochu jinou barvu. Ovlivňují ji jednak látky, které se ve vodě nacházejí, a taky to, jak se ve vodě šíří a odráží světlo. Barva vody je také nejdéle používaným parametrem pro hodnocení kvality vody [1].
Vliv slunečního záření
Sluneční světlo obsahuje celé spektrum barev. Je to ta část elektromagnetického záření, kterou můžeme pozorovat jako duhu, když sluneční světlo po dešti prochází kapkami vody v atmosféře – od fialové přes modrou, zelenou, žlutou až po červenou. Je to proto, že voda má určité optické vlastnosti. Voda totiž více pohlcuje červené a oranžové paprsky a naopak nechává lépe pronikat modré. Ve vodě se navíc světlo různě rozptyluje, což způsobuje, že vidíme vodu modrou, nebo i bílou. Proto mají čistá a hluboká jezera často krásně modrou barvu.
Vliv rozpuštěných látek a sedimentu
Tento základní jev je pak ovlivněn přítomností různých látek [2], například jílu, prachu nebo písku, které vodu zakalují a způsobují hnědé či žlutavé zbarvení. V rybnících a stojatých vodách se naopak často uplatňuje biologická složka – zejména mikroskopické řasy a sinice (fytoplankton). Ty díky chlorofylu pohlcují (absorbují) část světla a odrážejí jeho zelenou složku, čímž dávají vodě zelený odstín. Při masivním rozvoji těchto organismů dochází k jevu známému jako „vodní květ“.
Tmavě hnědou až černou barvu způsobují nejčastěji rozpuštěné organické látky (např. zbytky listí) [3]. Funguje to podobně, jako když si zalijeme čaj. Někdy se může objevit i načervenalá barva, třeba když voda obsahuje hodně železa nebo určité mikroorganismy. Takovým příkladem může být jezero Salinas de Torrevieja ve Španělsku, jehož barva je ovlivněna přítomností slanomilných organismů, nebo řeky Solimoes a Rio Negro v Amazonii.
Dalším příkladem jsou ledovcové řeky pramenící ve vysokých pohořích. Ty mají často bělavou až šedomodrou barvu, protože obsahují velké množství jemného sedimentu vznikajícího při pohybu ledovce po skalním podloží, tzv. silt (prach).
Barva se může lišit i během roku
Všechny tyto faktory se navíc mohou měnit v čase – v závislosti na srážkách, roční době, celkové biologické aktivitě přítomných vodních organismů (jak moc se živí, množí a vytváří kyslík) a dalších podmínkách. Proto se barva řek, jezer a rybníků liší nejen mezi jednotlivými místy, ale i v průběhu roku, či dokonce během dne. Svůj vliv zde má i odraz oblohy, který způsobuje, že vodní toky mají někdy pronikavě modrou barvu, nicméně v jiném úhlu pohledu se jeví našedlé či zelenavé.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Anna
Zdroje:
[1] Hutchinson, G. E. (1957). A Treatise on. Limnology, 1, 243
[2] Holden, J. (Ed.). (2005). An introduction to physical geography and the environment. Pearson Education.