Emoce na koncertech Beatles či jiné populární kapely jsou mnohem složitější fenomén, než se může zdát. Emoce totiž nemusí vyvolávat jen hudba, kterou účastníci koncertu poslouchají. Naši emocionální odpověď mohou podněcovat i reakce ostatních účastníků koncertu a také fakt, že jako účastníci koncertu jsme přímo v kontaktu s autory hudby, kteří na koncertě hrají. Podívejme se nyní na tyto tři faktory podrobněji.

Vliv hudby samotné

Existuje shoda na tom, že hudba může vyvolávat emoce [1]. Rozdělit tu lze dva typy emocí. Emoce, které nutně nekopírují samu náladu hudby: například jsme nadšeni tím, jak je skladba inovativní, nebo ohromeni tím, jak je skladba složitá či formálně rozmanitá. Tyto emoce můžeme prožívat, aniž by skladba sama vyjadřovala nadšení nebo ohromení. Vedle toho ale existují emoce, které se zdají kopírovat nebo zrcadlit emoce vyjadřované v dané skladbě: u rozveselené hudby Beatles posluchači jakoby přebírají náladu jejich skladeb a sami jsou rozveselení či nadšení [2].

Zde jedna teorie tvrdí, že lidé (rozdíl mezi muži a ženami nehraje žádnou roli) poslouchající hudbu ji vnímají jako vyjádření emocí skladatele či interpreta a tyto emoce pak spoluprožívají podobně, jako v rámci empatie prožíváme něčí radost či smutek [3]. Tedy schopnost empatie je nutnou podmínkou emocionálního prožívání hudby. Jiná teorie tvrdí, že hudba pouze vyvolává nějaké emoce, ale sama žádné nevyjadřuje. Při poslechu tedy nejde o spoluprožívání emocí, ale jenom o prožívání vlastních emocí vyvolaných melodií či rytmem [4]. Tyto debaty pokračují dál. V každém případě se zástupci obou teorií shodují v tom, že hudba může být zdrojem emocí na straně posluchačů.

Vliv davu

Koncerty Beatles však vedle hudby samotné zahrnují ještě jiný zdroj emocí. Na prožívání koncertů má vliv, že je účastník poslouchá v nějak naladěném davu, v němž se emoce šíří či přenášejí [1]. Emoce jednoho posluchače tedy nejsou vyvolávány jen hudbou, ale také emocemi ostatních posluchačů, kteří se vzájemně ovlivňují. V tomto kontextu lze odkázat na pojem emocionální nákazy (v angličtině „emotional contagion“): emoce se mohou šířit na základě toho, že vnímáme chování druhých či výraz jejich tváře a že zaznamenáváme jejich hlasové projevy [5, 6]. Tím, že tyto projevy nevědomky často napodobujeme, přejímáme emoce s nimi spojené.

Vliv přítomnosti hudebníků

Konečně třetím zdrojem emocí vedle hudby a chování okolního posluchačstva může být to, že účastníci koncertu jsou přímo v kontaktu s autory hudby, významnými celebritami. Mechanismus je zde následující: Ve filozofii umění je velká pozornost věnována především faktu, že povědomí o některých vážných morálních prohřešcích či zločinech autora může vést k tomu, že jeho dílo prožíváme spíše negativně, přičemž bez těchto znalostí bychom ho vnímali pozitivně [7, 8]. Tato logika ale může platit i naopak: pokud hudebníci jako osobnosti vyvolávají sympatie nebo pokud jsou uctíváni jako výjimečné individuality a sami se zjeví na scéně, může to posílit nadšení z hudby, kterou zde performují.

Toto vše tedy mohlo hrát roli na koncertech Beatles a pravděpodobně to funguje i na koncertech jiných interpretů: hudba, posluchačstvo a přítomnost osobností.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš

Zdroje:

[1] Souhrnný přehled různých teoretických přístupů podává Stephen Davies v 3. části své knihy: https://global.oup.com/academic/product/themes-in-the-philosophy-of-music-9780199241576?cc=cz&lang=en&

[2] Toto rozdělení je de facto zpochybněno u Petera Kivyho, podle něhož lidé vnímající smutek u smutné hudby pouze nerozumí svým emocím, které interpretují na základě hudby – ve skutečnosti však smutek neprožívají: https://alt.library.temple.edu/tupress/titles/650_reg.html  

[3] K této tezi viz knihu Noëla Carolla: https://global.oup.com/academic/product/a-philosophy-of-mass-art-9780198742371?cc=cz&lang=en&#

[4] Tuto tezi zastává Derek Martravers: https://global.oup.com/academic/product/art-and-emotion-9780199243167?cc=cz&lang=en&  

[5] Přehledový text k tématu je dostupný zde: https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2021.712606/full?ref=feelandthrive.com

[6] V tomto textu se poukazuje na vzájemně si odporující pojetí tohoto fenoménu: https://journal.psych.ac.cn/xlkxjz/EN/10.3724/SP.J.1042.2013.01596  

[7] Viz např. úvodní kapitolu v této knize: https://www.routledge.com/Why-Its-OK-to-Enjoy-the-Work-of-Immoral-Artists/Willard/p/book/9780367898649

[8] K podobnému tématu viz: https://link.springer.com/article/10.1007/s10892-024-09470-z