Spirální uspořádání vláken ve dřevě je běžný jev, ale u většiny stromů se vyskytuje v tak malé míře, že si ho nevšimneme. Samotná vlákna dřeva jsou většinou příliš malá na to, aby byla pouhým okem vidět. Až větší celky se časem různě scvrkávají a dávají vyniknout celkovému směru vláken. Navíc se spirální vlákna obvykle neprojevují na kůře stromů, ale hlavně ve dřevě, čili je u většiny druhů uvidíte, až když po odumření stromu kůra opadá [1].
Obecně se spirální dřevo vyskytuje více u jehličnanů, ale některé listnáče ho mohou mít také – u listnáčů se někdy dokonce vyskytuje mírné střídání směru po několika letech. U jehličnanů bylo naopak popsáno, že většina stromů začíná se spirálou nejdříve nahoru směrem doleva a po cca 10–20 letech se obrátí na pravotočivou formu, u které už zůstane [1]. Podle některých zdrojů tohle platí pro jehličnany na severní polokouli a na jižní je tomu obráceně. Směr spirály byl ale u jednoho druhu kalifornské borovice zachován, i pokud byla vysazena na Novém Zélandu [2]. Borovice na zaslané fotce o této teorii zřejmě neslyšela a točí se zjevně doleva.
K čemu je spirální uspořádání vláken dobré?
Důležitější je ale otázka, k čemu je spirální sklon vláken stromům dobrý. Kromě mnoha nepotvrzených teorií (například s Coriolisovou silou, způsobenou otáčením Země) existují dvě hlavní diskutované teorie. První říká, že pokud by vlákna dřeva rostla vždy přímo nahoru, každý kořen bude posílat vodu s živinami pouze do větví přímo nad sebou. Pokud by pak strom náhodou přišel o konkrétní kořen, větve nad ním zahynou. Naopak v případě spirálního dřeva vyživuje každý kořen v zásadě celou korunu. To bylo potvrzeno i pomocí pokusů s obarvenou vodou, kdy se barva vstříknutá do kmene u báze rozptýlila v koruně po celém obvodu [1]. Bylo také vyzkoušeno, že pokud přerušíme některé svazky vodivých pletiv, strom je schopen si vyrobit šikmá vlákna, aby propojil chybějící spojení kořenů a větví [3].
Druhá teorie předpokládá větší strukturní odolnost dřeva, pokud je zkroucené. Osamocené stromy totiž většinou mají korunu na jedné straně větší (na severní polokouli jižní stranu), a pokud převládají například západní větry, strom je namáhaný kroucením. To je potvrzeno vyšší frekvencí zkroucených stromů na otevřených stanovištích. Konkrétní studie u borovice těžké ale spíš ukázala, že zkroucení kmene odolnosti dřeva nepomůže, ale také nevadí. Pokud je sklon vláken do cca 37°, není výrazně narušena pevnost celého kmene, což celkem odpovídá obvyklým sklonům vláken mezi 0 a 30° [1, 4].
Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1007/BF00204333
[2] https://doi.org/10.1007/s004680050150
[3] Preston RD (1952) Movement of water in higher plants. V knize: Deformation and flow in biological system. (Editor: A. Frey-Wyssling), str. 257–321
