Vaše pozorování je správné – když se do zahradního jezírka nalije větší množství modré skalice neboli síranu měďnatého, voda se často zakalí a začne připomínat mýdlový roztok. Na první pohled to může působit překvapivě, protože síran měďnatý se ve vodě rozpouští dobře. Jenže pokud je ho příliš, začne reagovat s látkami, které už jsou ve vodě přirozeně přítomné, třeba s uhličitany [1]. Právě množství uhličitanů je ukazatelem tvrdosti vody: čím tvrdší voda, tím víc uhličitanů obsahuje a tím spíš se vytvoří nerozpustné sloučeniny mědi. Ty pak dají vodě mléčný, kalný vzhled.
Měď je jed
Proto je při použití modré skalice potřeba přesné dávkování. Obecně se doporučuje asi 5 gramů na 1000 litrů vody (viz odkaz v sekci Další čtení), což ve vašem jezírku o objemu 150 litrů odpovídá zhruba 0,75 gramu.
Pokud jste přidal 4 gramy, znamená to několikanásobné předávkování. Taková koncentrace nezabije jen řasy, ale nejspíše i prospěšné bakterie a může poškodit nebo úplně zahubit další vodní organismy, protože měď je pro ně vysoce toxická [2, 3]. Zvlášť důležité je upozornit, že pokud v jezírku chováte ryby či se v něm plánujete koupat, nelze modrou skalici používat vůbec – i malé množství je pro ryby smrtelně nebezpečné a lidem může způsobit zdravotní či jiné problémy [2, 4] (kožní vyrážky či zezelenání světlých vlasů). Místo modré skalice raději použijte některý z komerčních přípravků určených k potlačení růstu řas.
Pokud chcete vodu znovu vyčistit, nejjednodušší je vypustit většinu jezírka, doplnit čerstvou vodu a přitom vyčistit filtr i dno od usazených sraženin. Do budoucna je lepší odměřovat modrou skalici velmi opatrně a raději po menších dávkách. Nejprve ji rozpusťte například v kýblu vody a vzniklý roztok pak postupně přilévejte do jezírka při zapnuté filtraci. Nechte filtr běžet alespoň jeden den, aby se látka rovnoměrně rozptýlila a nedošlo k předávkování ani k narušení celého vodního prostředí.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna
Zdroje:
[1] Obecná a anorganická chemie, kap. 26.9. Jiří Klikorka, Bohumil Hájek, Jiří Votinský, 2., nezměněné vydání. Praha 1989.
[2] https://www.irz.cz/latky-v-irz/med-a-slouceniny-jako-cu
[4] Základy vodní ekotoxikologie, kap. 8. Radovan Kopp, Klára Hilscherová, Eva Poštulková. Brno 2015.
Další čtení prověřené autorem: