Na pomezí živého a neživého
O virech tradičně říkáme, že jsou na pomezí živého a neživého. Za živé by se daly považovat, protože jsou nositeli genetické informace, dědičnosti, jsou schopny vývoje a umí se přizpůsobovat vnějším podmínkám. Viry mohou být považovány za živé také proto, že jsou schopny rozmnožování, zde je ale háček. Nemohou se množit samy a minimálně část svého životního cyklu jsou plně odkázány na hostitele, jsou to tzv. obligátní parazité [1]. To je jeden z důvodů, proč jsou považovány za neživé.
V současné definici živých organismů ale nesplňují ještě další body. Nejsou schopny vyrábět si bílkoviny (např. na tvorbu obalu), to nutí dělat své hostitele, buňky napadených organismů, viry jim předávají pouze své „recepty“ na výrobu. Mezi další důvody patří i to, že jejich struktura je nebuněčná. Nejsou tvořeny buňkou, tvoří je jen genetická informace obalená v bílkovinách, někdy s obalem ukradeným z membrány hostitelské buňky [2].
Z těchto důvodů je mezinárodní taxonomické společnosti, které posuzují a třídí organismy, označují jako neživé. Nenajdeme je ani na tzv. stromu života (viz Obr. 1), který popisuje vztahy mezi organismy z pohledu evoluce a kde jsou pouze bakterie, archea (jednobuněčné organismy) a eukaryota (kam patří i rostliny nebo živočichové).
Obr. 1: strom života popisující vztahy mezi organismy, čím blíže k sobě na stromě, tím podobnější si organismy jsou na základě genetické analýzy. Převzato z [3].
Obří viry
Výše je popsána představa zavedená po desítky let, v podstatě od objevu virů na konci 19. století [4], kterou najdete ve středoškolských učebnicích. Nicméně v posledních letech ji začínají bořit tzv. obří viry [5].
Největším z nich je mimivirus (zkratka z angl. microbe mimicking – bakterii napodobující), který je větší než některé bakterie (okolo 600 nm) a lze ho pozorovat i v běžném světelném mikroskopu, není potřeba ten elektronový [6]. Navíc má i několikanásobně více genů než některé bakterie, a dokonce řádově více než jiné viry.
I obří viry sice jsou při výrobě bílkovin stále závislé na hostiteli, ale už jen částečně, protože v této velké genetické výbavě jsou kódovány už i některé součástky výrobní továrny bílkovin* [7]. A mimivirům tak chybí už jen málo, aby byly zcela samostatné. Navíc mají i jednoduchý imunitní systém [8] a nejspíš se umí bránit infekci jinými viry.
Co je život?
Někteří vědci proto argumentují, že by se o obřích virech už nemělo říkat, že jsou neživé. A nejlépe by měly být vyřazeny ze skupiny virů a měla by vzniknout nová samostatná větev, takže by na strom života přibyla ještě větev obřích virů [5, 9].
Pravdou je, že jiní nitrobuněční parazité, i obligátní (např. bakterie Chlamydia), jsou považovány za živé.
Problém je, že vlastně nemáme jasnou definici toho, co znamená život. Musí živý organismus vyrábět bílkoviny sám? Musí být schopen žít a množit se zcela samostatně? Musí mít buněčnou stěnu a vypadat jako buňka? A musí splňovat všechny tyto podmínky najednou?
Až vědci definitivně zodpoví tyto otázky, možná začnou být alespoň některé viry považovány za živé. Ale část vědců o přidání na strom života nepřesvědčil ani objev obřích virů [10], navíc většina vědců považuje (ne)schopnost vyrábět si bílkoviny samostatně za klíčovou, tak spíše viry zůstanou i nadále zařazeny mezi neživé.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Henrietta
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1016/B978-012373944-5.00323-0
[2] https://doi.org/10.1016/B978-0-12-800947-5.00002-8
[4] https://doi.org/10.1007/978-3-7091-6425-9_1
[3] https://doi.org/10.1128/mmbr.00033-09
[5] https://doi.org/10.1038/nrmicro1858
[6] https://doi.org/10.1126/science.1081867
[7] https://doi.org/10.1128/jvi.01107-07
[8] https://doi.org/10.1038/nature17146
[9] https://doi.org/10.1016/j.mib.2015.12.010
[10] https://doi.org/10.1038/nrmicro2108
Další čtení prověřené autorem:
https://plus.rozhlas.cz/jsou-viry-zive-6612111
https://www.osel.cz/8725-giganticke-mimiviry-maji-imunitni-system.html
https://www.science.org/content/article/giant-viruses-hijack-their-hosts-protein-factories
Více o infekcích bakteriemi Chlamydia:
*(např. aminoacyl-tRNA synthetasa, která jednotlivé aminokyseliny páruje se správnou tRNA, takovým vozítkem, které aminokyselinu odveze na místo výroby bílkoviny a zařadí ji na správné místo)