Blesky se dělí na několik druhů podle toho, jaká místa propojují a jaký přenášejí náboj [1]. Zatímco nejčastější jsou blesky uvnitř oblaku a mezi oblaky, blesky mezi oblakem a zemí představují jen asi 10 % všech blesků. 

Tyto blesky do země se dále dělí podle přeneseného náboje na ty se záporným (CG-) a kladným nábojem (CG+). Kladné blesky (CG+) jsou sice v menšině (tvoří přibližně 5 % až 10 % všech blesků do země), zato jsou typicky hlučnější, přenášejí větší náboj a jsou nebezpečnější, protože mohou udeřit i ve větší vzdálenosti od centra bouřky. Pro vysvětlení tichých blesků se ale musíme zaměřit právě na ty nejčastější – blesky uvnitř oblaku.

Hrom, který u blesku vnímáme, vzniká extrémně prudkým ohřátím vzduchu v bleskovém kanálu, kde teplota dosáhne až 30 000 °C [2]. To způsobí prudké rozpínání zahřátého vzduchu a vytvoří mohutnou akustickou vlnu. U blesků probíhajících uvnitř oblaku se však tato zvuková vlna šíří prostředím plným vodních kapek, ledových krystalků a turbulentního proudění. To vše působí jako přírodní tlumič, který zvuk hromu pohlcuje a rozptyluje, čímž snižuje jeho intenzitu již v místě vzniku.

Blesky uvnitř oblaku se navíc vyskytují ve velmi vysokých výškách. Typicky propojují záporné centrum náboje ve výšce 5 až 7 km s kladným centrem vysoko v kovadlině bouřkového oblaku (cumulonimbu) [3], často 8 až 12 km nad povrchem. Takto vysoký a vzdálený zdroj zvuku znamená, že již oslabený hrom se k pozorovateli šíří mnohem delší cestou. V kombinaci s přirozeným útlumem zvuku se tak hrom může nakonec k uchu pozorovatele dostat zcela neznatelný nebo jen jako tiché, vzdálené brumlání.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Peťas

Zdroje:

[1] http://slovnik.cmes.cz/heslo/270

[2] https://weather.metoffice.gov.uk/learn-about/weather/types-of-weather/thunder-and-lightning

[3] http://slovnik.cmes.cz/heslo/440

Další čtení prověřené autorem:

https://www.nssl.noaa.gov/education/svrwx101/lightning/