Definovat „návykovost“ není jednoduchá záležitost. Návyk si můžeme vytvořit na látce (chemické povahy), ale třeba i na činnosti (například interakce na sociálních sítích). Z biologického hlediska nejuznávanější teorií o tom, proč se stáváme závislými, je „dopaminová teorie závislosti“ (the dopamine theory of addiction, [1]).

Ta říká, že pokud konzumace dané látky či provozování dané činnosti zvýší hladinu dopaminu v našem mozku, má tato látka či činnost potenciál vytvořit u nás závislost.

Jinak řečeno, čím více se nám v důsledku provozování dané činnosti či konzumace dané látky vykoupe mozek v dopaminu, tím vyšší potenciál stát se návykovým daný jev pro nás má. Například sex zvedá hladinu dopaminu asi 1,5× nad základní úroveň. Kokain asi 3×. Metamfetamin 10×.

—

Dopamin je neuromodulátor, jehož působení v mozku má, mimo jiné, motivační efekt. To česky znamená, že dojde-li k vyloučení dopaminu při nějaké činnosti, náš mozek bude takovou činnost více vyhledávat. Dopamin mu totiž říká, že je pro nás evolučně prospěšná.

Cukr, zde ve smyslu sacharóza či její obměny (jako je například fruktózo-glukózový sirup), vylučování dopaminu v mozku jednoznačně stimuluje. Z evolučního hlediska to dává smysl — najde-li zvíře potravu bohatou na cukr, znamená to pro něj energetický příjem, a je jen žádoucí nevědomě podporovat vyhledávání dané chuti.

Co víc, u hlodavců bylo prokázáno, že tento efekt je větší v případě, že jsou pokusné krysy podvyživené [3]. Podobně u lidí je dopaminová reakce na přítomnost cukru v potravě závislá, mimo jiné, na indexu tělesné hmotnosti (BMI) — lidé s normální hmotností vytvoří v reakci na příjem cukru silnější dopaminovou odpověď, než obézní lidé [6]. To znamená, že obézní člověk musí sníst více, aby dosáhl „žádoucí“ dopaminové stimulace.

Existují data, která ukazují, že dopamin je vylučován i v případě, že „obejdeme“ chuť — tedy například v případě, že nakrmíme pokusná zvířata gastrickou sondou [5]. Dnes z tohoto efektu již podezříváme neurony v žaludku, které jsou citlivé na určité složky potravy — mimo cukru například umí detekovat aminokyseliny.

Stejně tak existují data ukazující, že nahradíme-li cukr nekalorickým sladidlem, dopaminová reakce se výrazně sníží. To by opět podpořilo teorii, která říká, že chuť nehraje v návykovosti cukru takovou roli.

Za Zeptej se Vědce odpovídal Adam