Ano, zvířata se navzájem zdraví. Pozdravem máme na mysli určité hlasy, doteky, postoje a další druhy chování, které zvířata používají při setkání. Psi se navzájem očichají, kočkovité šelmy se o sebe otírají, u ptáků se zdravicí rituály objevují při setkání na hnízdě, sloni třepou ušima [1]. Speciální zdravicí zvuky používá například celá řada druhů primátů [2]. Vědecky podložené detaily zdravicího chování zvířat jsou nám však známy jen z výzkumu omezeného množství druhů – hlavně několika druhů primátů a šelem.

Většinou se zdraví jedinci v rámci rodiny nebo vlastní malé skupiny. Za členy skupiny mohou být ve výjimečných případech považováni i zástupci jiných druhů a pozdravy se potom vztahují i na ně. Tak tomu může být například u zvířat v úzkém vztahu s člověkem [3]. U signálů určených cizím jedincům se o zdravení příliš nemluví. Cizinci se vzájemně spíše vyhýbají a raději spolu komunikují na dálku. Pro takové pachové značky, hlasy nebo optické signály, které zvířata používají k vymezení teritorií, by proto možná bylo na místě použít spíše termín „výhrůžky“ než „pozdravy“. Druhy, kde spolu jedinci hodně soutěží, se oproti druhům, kde jedinci více spolupracují, zdraví méně [4].

Lidé žijí v dynamicky proměnlivých skupinách, kde se velikost a složení skupiny v průběhu času může výrazně měnit. V odborné literatuře se takovému uspořádání říká společenství typu „fission-fusion“. Podobně se chovají například šimpanzi, delfíni, sloni, někteří krkavcovití ptáci, většina papoušků nebo třeba hyeny. Jak často se zvířata v takových společnostech zdraví, ovlivňuje řada faktorů. Některé z nich bychom si jistě tipli i na základě našich lidských zkušeností. Zvířata se víc zdraví po změnách ve skupině [5, 6], víc se zdraví s jedincem, se kterým mají dobré vztahy [7, 8], nebo pokud hledají spojence [9]. Víc zdraví jedinci, kteří stojí níže na společenském žebříčku [2], ale zdaleka tomu tak nemusí být vždy [4].

Pokud nezdravím, znamená to, že s dotyčným jedincem nemám a neplánuji navázat žádný vztah. A to zřejmě platí mezi živočichy stejně jako mezi lidmi. Proto se nám asi může zdát, že pozdravů ubývá. V moderní společnosti denně potkáváme řadu anonymních lidí, které jen míjíme. I u šimpanzů pozdravů ubývá ve větších skupinách [10]. Možná ale nezdravíme méně, možná se pozdravy jen přesouvají do jiných prostor (online, uzavřené skupiny) a záleží, v jakých kruzích se pohybujeme. Mladí například sousedy na ulici jen tak nezdraví [11]. Bylo by zajímavé zjistit, nakolik se frekvence pozdravů ve společnosti postupem času proměňuje.

Člověk je vysoce společenská bytost a toho, že se lidé stávají bezkontaktní, se zatím snad bát nemusíme. Je dobře známo, že dobré sousedské vztahy jsou důležité pro spokojený život a srdečný pozdrav je prvním krokem na cestě k nim [11].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Pavel