Na Vaši otázku odpověděli různě dva odborníci:

Pohled socioložky: Z hlediska současného sociologického poznání a pohledu na lidskou společnost bychom neměli hledat jednoznačné příměry mezi životem našich dávných zvířecích předků a lidmi žijícími v současnosti. Podobné paralely mezi lidskou a živočišnou říší mohou být zavádějící, protože dnešní lidé žijí v úplně jiných a mnohavrstevnatých podmínkách a vytvářejí mezi sebou odlišné typy vztahů. Výzkumy z posledních let navíc ukazují, že to, co jsme si ještě donedávna mysleli, že je „dané“ či „přirozené“ pro naše předky (např. mýtus muže lovce a ženy sběračky), neodpovídá současnému vědeckému poznání [1, 2, 3].

Pohled biologa: Jelikož je současná společnost velmi odlišná od společností našich zvířecích předků, nelze u mnoha znaků (vlastností či modelů chování) jednoznačně říci, jestli mohly mít kdysi vliv na „fitness“ jedince (evoluční zdatnost jedince = schopnost předat své geny další generaci), potažmo „survival value“ daných znaků (výhodnost znaku pro schopnost jedince se množit).

Je obecně těžké vyloučit, že by mohl jakýkoliv znak být pod tlakem přirozeného výběru a následně předmětem adaptivní evoluce. To snadno svádí k vytváření příběhů, které nejsou podpořené daty (story telling). Měli bychom ale být uměření a uvažovat jen o takových efektech, pro které máme věcné důkazy či alespoň realistický model. Nicméně, i existující, leč minimální selekční tlak není možné automaticky považovat za příčinu evoluce daného znaku. Vliv může mít mnoho faktorů.

A ještě drobný dodatek, infanticida u lidí je dost odlišná od té u hulmanů a dalších primátů. Nejčastěji je to rodičovská infanticida vykonaná matkou, zabíjení potomků z předchozího manželství je řídké.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Nina Fárová a Daniel Frynta (oba respondenti odpovídali nezávisle na sobě)