Objev a popis skleníkového efektu je obvykle připisován irskému vědci Johnu Tyndallovi. Ten vydal sérii článků popisujících experimenty s oxidem uhličitým a dalšími plyny (např. dusík, kyslík, vodní pára, metan). První úspěšné experimenty popsal už v roce 1859. Ke své práci používal vysoce citlivý galvanometr, který detekoval elektrický proud generovaný termočlánkem připojeným k experimentální aparatuře. Při absorpci tepla plynem se termočlánek zahřál a generoval detekovaný proud, jehož velikost závisela na stupni zahřátí daným druhem přítomného plynu. V pozdějších, složitějších experimentech využíval tzv. spektrofotometr (přístroj schopný měřit v určité části spektra elektromagnetického záření), kdy byl schopen rozlišit specifické účinky infračerveného záření při absorpci studovaným plynem i jeho zpětné vyzařování. Nejdůležitější z jeho publikací na toto téma jsou:
- článek „VII. Note on the transmission of radiant heat through gaseous bodies“ (Poznámka o transmisi sálavého tepla skrz plynná tělesa) v časopise Proceedings of the Royal Society of London, 1859, svazek 10, str. 37–39 [1]
- publikovaný text přednášky „I. The Bakerian Lecture.—On the absorption and radiation of heat by gases and vapours, and on the physical connexion of radiation, absorption, and conduction“ (O pohlcování a vyzařování tepla plyny a parami a o fyzikálním vztahu mezi vyzařováním, pohlcováním a vedením tepla) v časopise Philosophical Transactions of the Royal Society of London, 1861, svazek 151, str. 1–36 [2]
- kniha „Contributions to Molecular Physics in the Domain of Radiant Heat“ (Příspěvky k molekulární fyzice v oblasti sálavého tepla), Longmans, Green, and Company, 1872 [3]
Poměrně nedávno bylo zjištěno, že již tři roky před Tyndallovým prvním popsáním daného efektu pro oxid uhličitý ohlásila americká vědkyně Eunice Newton Foote provedení experimentů potvrzujících, že vodní pára a oxid uhličitý pohlcují teplo ze slunečního záření [4]. Jedná se o následující článek: „Circumstances Affecting the Heat of the Sun’s Rays“ (Okolnosti ovlivňující teplo slunečních paprsků), The American Journal of Science and Arts, 1856, str. 382–383 [5]. Zároveň ve své práci Eunice Newton Foote navrhla, že zvýšení koncentrace této páry a plynu v atmosféře povede k jejímu oteplování. Ve svých experimentech ovšem nerozlišovala efekt infračervené složky slunečního záření, a tak je první popis skleníkového efektu připisován nadále Johnu Tyndallovi.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna.
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1098/rspl.1859.0017
[2] https://doi.org/10.1098/rstl.1861.0001
[3] https://books.google.com/books?id=LR0JBdka40wC
[4] https://doi.org/10.1098/rsnr.2018.0066
[5] https://books.google.co.uk/books?id=fjtSAQAAMAAJ&pg=PA382
