Komáři: vy se ptáte, my odpovídáme!

Taková nespravedlnost! Někdo si užívá pobyt v přírodě téměř bez vyrušení, zatímco jiný schytá smršť štípanců, jen co vystrčí nos z domu. Mnoho z nás má tuto zkušenost a představa, že někteří lidé jsou pro komáry přitažlivější než jiní, je pevně zakořeněná v obecném povědomí. Je na tom ale skutečně něco pravdy? Není to pouhý trik statistiky nebo psychologická iluze? Vůbec ne. Existence individuálních rozdílů v přitažlivosti pro komáry je dobře doložený fakt, který vychází v řadě nezávislých studií od šedesátých let [1] do dneška [2]. Ale co tyto rozdíly způsobuje? Podle jakých vlastností si nás komáři vybírají? To je složitější otázka, na kterou věda nachází konkrétnější odpovědi teprve v posledních letech.

Komáři se při hledání kořisti orientují nejprve podle oxidu uhličitého, který vzniká jako odpadní produkt dýchání. Na kratší vzdálenost pak používají čich, kterým rozpoznávají různé vůně a pachy produkované kůží kořisti, což jim umožňuje zhruba určit, o jakého živočicha se jedná. Lidská kůže produkuje stovky [3] různých těkavých látek – chemikálií, které se snadno vypařují a přenášejí vzduchem, a mohou tedy být zachyceny čichem komárů. Komáři nereagují na jednotlivé látky, ale spíše na složitý koktejl, kde záleží na přítomnosti a množství mnoha různých chemikálií zároveň [4]. Složení těkavých látek (zejména karboxylových kyselin zmíněných níže) na kůži se výrazně liší mezi jednotlivými lidmi v závislosti na dědičných vlohách, způsobu života i složení kožního mikrobiomu, tedy společenství mikroorganismů přirozeně žijících na kůži. V tom tedy spočívá nejjednodušší odpověď na otázku o individuální přitažlivosti pro komáry – ti se při hledání kořisti orientují čichem a jednotliví lidé mají různou vůni vyvolávající různě silné reakce komárů.

Díky pokusům s jednovaječnými dvojčaty víme, že přitažlivost pro komáry je do značné míry dědičná [5]. Konkrétní genetický mechanismus, který za tím stojí, ale neznáme. Pravděpodobně to nijak nesouvisí s krevními skupinami [6]. Přitažlivost pro komáry se ale může také měnit v průběhu života. Například těhotenství [7] nebo nákaza malárií [8] přitažlivost zesilují. Dalšími rizikovými faktory mohou být konzumace piva [9] a banánů [10]. Na druhou stranu často zmiňovaný česnek [11] nebo vitamíny skupiny B [12] přitažlivost pro komáry nijak nesnižují.

Poznatky, o kterých jsem dosud psal, vycházejí z relativně jednoduchých studií – vědci buď sledovali pokusné dobrovolníky v běžných podmínkách a počítali, kolikrát se stali terčem komářích útoků, nebo jim dávali kousky látky, aby načichly vůní jejich kůže, a tyto hadříky pak v laboratoři nabízeli komárům v jednoduchých bludištích. Takové studie dokáží určit, které okolnosti ovlivňují přitažlivost pro komáry, ale na hlubší porozumění už nestačí. V posledních letech ale vyšlo několik prací, které jdou do větších detailů [13, 14]. Vědci v nich kombinují sofistikované pokusy na komárech s citlivým chemickým rozborem látek na kůži pokusných osob a díky tomu dokáží identifikovat konkrétní chemikálie zodpovědné za lákání či odpuzování komárů. Ukazuje se, že zásadní roli zde hrají tzv. karboxylové kyseliny, tedy organické látky obsahující skupinu −COOH. V běžném životě se z karboxylových kyselin setkáváme například s kyselinou octovou, citronovou, mléčnou nebo mravenčí. Mnohé těkavé karboxylové kyseliny jsou také vylučovány mazovými žlázami na lidské kůži, kterou přirozeně zvláčňují a chrání před poškozením. (To ovšem nijak nesouvisí s konzumací karboxylových kyselin – třeba té octové nebo citronové – v potravě. Kůže si je vyrábí sama.) Vědcům se podařilo identifikovat řadu konkrétních karboxylových kyselin, které se konzistentně vyskytují ve velkém množství na kůži lidí nejvíce přitažlivých pro komáry.

Toto je jen začátek. Pro skutečné pochopení toho, jak si komáři vybírají své cíle, budeme potřebovat ještě více podobných výzkumů, ještě více dat. Také je třeba mít na paměti, že komárů existuje mnoho druhů různých rodů a není jasné, nakolik můžeme znalosti získané na jednom druhu zobecnit na ostatní. Ale zdá se, že jsme na dobré cestě. Vědci, kteří se tímto tématem zabývají, věří [15], že jednou budeme moci tyto poznatky využít třeba pro vývoj lepších repelentů nebo pro účinnější boj s nemocemi, které komáři přenášejí.

Zdroje:

[1] https://www.cabdirect.org/cabdirect/abstract/19612900523

[2] https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0001706X13001927

[3] https://pubs.acs.org/doi/10.1021/ac990963k

[4] https://link.springer.com/article/10.1007/s10886-009-9668-7

[5] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4406498/

[6] https://academic.oup.com/jme/article-abstract/30/2/368/2221211

[7] https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1179/000349804225021307

[8] https://doi.org/10.1371/journal.pbio.0030298

[9] https://doi.org/10.1371/journal.pone.0009546

[10] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6315685/

[11] https://resjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.0269-283X.2005.00544.x