Tvar země: vy se ptáte, my odpovídáme!

Země a další planety vznikly z oblaku kamenů, prachu a plynů, který obklopoval zárodek našeho Slunce. Jak čas postupoval, všechen tento materiál začal rotovat v disku kolem Slunce, ve kterém docházelo ke srážkám, a na některých místech se vytvářely větší shluky jako základy budoucích planet, které se zvětšovaly a postupně „vysávaly“ prostor kolem své oběžné dráhy. Všemi těmito srážkami se větší shluky zahřívaly na takovou teplotu, že se kompletně roztavily a staly se tekutými [1].

Tekutiny, mezi které patří kapaliny i plyny, vždy dokonale vyplňují celý prostor, který je jim poskytnut – aspoň tedy na Zemi, při působení její gravitace. Ve vesmíru, bez působení gravitace Země, se tekutiny drží ve tvaru, který má při daném objemu nejmenší plochu povrchu, což je koule. Povrch koule je hladký, všechny jeho části jsou stejně vzdáleny od středu, a tak je k jejímu udržení nutné nejmenší množství energie [2].

Shluky roztavených hornin tvořících zárodky budoucích planet se tak postupně přeskupily do tvaru koulí. Časem, když srážek s okolními tělesy ubývalo, povrch planet vychladnul, ale jejich vnitřní části (jádro a plášť) zůstaly horké a částečně roztavené. V současnosti je povrch Země pevný a je tvořen tektonickými deskami, které plavou na této stále roztavené vnitřní části, což se projevuje jako zemětřesení a sopečná aktivita.

Země ale není dokonalá koule. Díky tomu, že rotuje, způsobily odstředivé síly vytlačení více materiálů směrem k rovníku. Průřezem je tedy elipsa, konkrétně se tvar Země nazývá „geoid“. Další vývoj také způsobil zvrásnění povrchu a vytvoření prohlubenin a pohoří, při velikosti Země jsou však tyto výchylky velmi malé [3].

Proč někteří lidé tvrdí, že je Země placatá, i když jim jsou předloženy jasné důkazy o tom, že placatá není?

Těmto otázkám se věnuje filosofický obor jménem sociální epistemologie (epistémé = řecky poznání či vědění): jde o studium toho, jak naše chápání světa ovlivňuje to, že žijeme v nějaké společnosti, že jsme v kontaktu s druhými. Tato perspektiva je důležitá pro pochopení toho, proč je někdo ochoten tvrdit, že Země je placatá. Lze tu uvést dvě z řady možných vysvětlení: někdo veřejně hájí a šíří nějaké absurdní tvrzení, protože se tím hlásí k určité, třeba i politicky nebo jinak vyhraněné skupině, a nejde mu nutně o pravdivost tvrzení samotného (jde pouze o ono přihlášení se, vyslání signálu členům skupiny) [4]. Tento člověk možná ani na plochou Zemi nevěří nebo ho pravda o této věci vůbec nezajímá.

Jiným vysvětlením je, že tento hlasatel absurdit je členem nějaké uzavřené skupiny, která má vlastní autority vysvětlující, co je pravda a nepravda, v tomto případě má být pravdou, že je Země placatá. Případně jsou autoritou všichni členové této skupiny, kteří si své pravdy navzájem potvrzují (mluví se o tzv. „echo chambers“, komnatách ozvěn). Členové takové uzavřené komunity pak nevěří autoritám, které stojí mimo tuto „komnatu“, ať už jde o učitele, či vědce. Podporování podobných skupin může být prostředkem dezinformačních kampaní, majících za účel destabilizovat danou společnost.

Z řečeného plyne, že k vyvracení mýtů o ploché Zemi nestačí zastánce této teze zahrnovat důkazy a informacemi: zůstanou nevyslyšeny, protože souhlasit s nimi by znamenalo vystoupit ze své skupiny nebo protože tyto informace jim sděluje někdo, koho dotyčný neuznává jako autoritu. Důležité je tedy také pracovat na tom, aby u dotyčných byla obnovena důvěra k osobám a institucím, které jsou za hranicemi jejich uzavřených skupin. Nejde tedy pouze o informace, ale také o důvěru.

Tvar Země, ostatních planet a ostatně i všech velkých objektů ve vesmíru je dán základními fyzikálními zákony a jen velmi těžko bychom našli mechanismus, kterým by se dal vysvětlit tvar jiný než kulatý. Lidé někdy přijímají tvrzení o placaté Zemi proto, že se tím veřejně hlásí k nějaké skupině, kde je tento názor zastáván, aniž by nutně měli o této věci jasný názor. Případně tvrzením o ploché Zemi věří proto, že je posvěcují autority v jejich skupině a nedůvěřují jakýmkoli autoritám mimo tuto skupinu, které tato tvrzení vyvracejí.

Pro Zeptej se vědce odpovídali Debora a Tomáš

Zdroje:

[1] https://exoplanets.nasa.gov/faq/43/how-do-planets-form/

[2] FEYNMAN, Richard Phillips; LEIGHTON, Robert B. a SANDS, Matthew L. Feynmanovy přednášky z fyziky: revidované vydání s řešenými příklady. 1. 2. vyd. Přeložil Ivan ŠTOLL. Praha: Fragment [Praha/Havlíčkův Brod], 2013. ISBN 978-80-253-1642-9.

[3] https://www2.csr.utexas.edu/grace/gravity/gravity_definition.html

[4] https://doi.org/10.1111/mila.12392

[5] https://doi.org/10.1017/epi.2018.32