Mikroplasty: vy se ptáte, my odpovídáme!

Plastové mikročástice představují celosvětově rostoucí problém s mnoha možnými důsledky pro životní prostředí a lidské zdraví. Situace nemusí být až tak špatná, určitě se ale vyplatí předběžná opatrnost a pečlivé studium jejich možných vlivů.

Co jsou plastové mikročástice?

Plastové mikročástice jsou částice plastu o velikosti menší než 5 mm (podle definice Programu OSN pro životní prostředí, UNEP). Mohou pocházet z různých zdrojů: tzv. primární mikroplasty jsou záměrně vyráběné, můžeme se s nimi setkat např. v kosmetických výrobcích (mikroperličky v peelingovým gelech) nebo v zubních pastách.

Dalším zdrojem mikroplastů je rozpad větších umělohmotných objektů (např. plastové nádobí nebo pneumatiky), textilních vláken a dalších. V tomto případě mluvíme o tzv. sekundárních (druhotných) mikroplastech – k jejich vzniku došlo rozpadem většího umělohmotného výrobku. Ty jsou obecně totiž během používání (např. brzdění auta) i jako odpad na skládkách drceny přírodními silami na mikročástice nebo dokonce až nanočástice (menší než 1 mikrometr), které mohou mít ještě horší účinky (díky menší velikosti se dostanou například hlouběji do těla).

Obecně se mikroplasty a nanoplasty snadno šíří životním prostředím a již byly nalezeny ve vodě, půdě i vzduchu po celé naší planetě [1]. Pronikají také do různých organismů včetně člověka, kam mohou přinést navázané toxické látky. Do lidského organismu se dostávají vdechnutím, vodou či potravou, protože se zachycují v zemědělských plodinách a v tělech jiných živočichů [2]. Nedávné studie dokonce zjistily jejich přítomnost v plodové vodě [3], což vyvolává obavy ohledně jejich možného vlivu na zdraví plodu.

Následky pro lidské zdraví

Samy o sobě jsou mikro- a nanočástice imunitními buňkami zaměňovány za cizorodé mikroorganismy, které je nutné zničit [4]. Odpověď imunitního systému vede ke vzniku zánětu a poškození tkání [4, 5], podobně jako v případě jiných mikro- a nanočástic, o kterých máme více údajů [6]. Mikro- a nanoplasty tak mohou přispívat k raketovému nárůstu výskytu alergií, potravinových intolerancí, nespecifických střevních zánětů, autoimunitních chorob a celé řady dalších chronických chorob, jejichž vznik a vývoj doprovází nadměrná aktivita imunitního systému či chronický zánět (diabetes mellitus neboli cukrovka II. typu, ateroskleróza) [4].

Jedním z hlavních zdrojů mikroplastů v životním prostředí je např. oděr pneumatik [7]. Oděr pneumatik na povrchu silnic uvolňuje mikroplasty menší než 2,5 mikrometru, tzv. PM_2,5 (z anglického „particulate matter“, pevné částice), které jsou považovány za nejnebezpečnější složku znečištění vzduchu. Vystavení se částicím PM_2,5 je prokazatelně spojeno s vyšším rizikem vzniku dýchacích chorob a onemocnění srdce a cév [6].

Následky pro životní prostředí

Jak již bylo napsáno, mikroplasty se zachycují například v tělech mořských živočichů, hlavně mušlí a krevet, které se živí filtrováním planktonu [2]. Jelikož mikroplasty na sebe často vážou jedovaté látky, může to vést k hromadění těchto látek v rámci potravního řetězce (tzv. bioakumulace). Dále jejich přítomnost v půdě negativně ovlivňuje chování a rozmnožování žížal – při množství vyšším jak 40 g mikroplastů na 1 kg půdy došlo k prokázanému snížení výskytu žížal [8]; v půdách byly přitom zjištěny koncentrace mikroplastů téměř dvojnásobné, jedná se tedy o reálnou hrozbu ovlivňující i úrodnost půdy, pro níž jsou žížaly klíčové.

Plastové mikročástice se mohou dostat do půdy také prostřednictvím zavlažovací vody, používáním umělohmotných mulčovacích fólií (netkaných textilií propouštějících vodu a vzduch) nebo hnojiv, což může ovlivnit úrodnost půdy a zdraví rostlin [2]. Přítomnost mikroplastů v půdě má totiž negativní dopad na schopnost půdy zadržovat vodu [9] – půda obsahující mikroplasty tak rychleji vysychá. Mikroplasty mohou mít podle některých studií ovšem i pozitivní vliv na přírodu, například mohou měnit půdní póry a tím i zlepšit růst kořenů [10]. Stále to ale vypadá, že spíše převládají negativa.

Co se proti tomu dělá a může dělat?

Některé země (např. země EU a Velká Británie) již zavedly zákazy nebo omezení na používání mikroperliček z běžných umělých hmot v kosmetice a dalších výrobcích. Běžné plasty jsou v těchto výrobcích nahrazovány tzv. bioplasty pocházejícími z obnovitelných materiálů (například kukuřičný škrob nebo rostlinné oleje), které se v čistírnách odpadních vod narozdíl od běžných umělých hmot rychle rozloží. I bioplasty se ovšem v přírodě rozpadají na mikročástice [11], takže situace není zcela zachráněna.

Aktivně se vyvíjí technologie pro čištění vody a vzduchu od mikročástic, což vyžaduje speciální filtry, které jsou schopné tak malé částice spolehlivě zachytit. Co se možných aktivit stran veřejnosti týče, určitě je důležité zvýšit povědomí veřejnosti o problému plastových mikročástic jako takovém a podporovat změny v každodenním chování, jako je např. používání jednorázových plastů. V případě vědecké obce je důležité podporovat výzkum zaměřený na určování zdrojů mikročástic v životním prostředí, jejich vliv na zdraví a životní prostředí a vývoj ekologičtějších materiálů.

Kam až se tato problematika může vyvinout?

Jak již bylo zmíněno, přesný rozsah vlivu mikroplastů je stále předmětem výzkumu. Abychom ale nebyli jen pesimističtí – může se stát, že mikroplasty nebudou až tak velký problém, jak se nyní ve vědecké literatuře uvádí. V některých případech totiž může docházet k záměrnému použití příliš vysokých množství mikroplastů v pokusech, aby byla „prokázána“ jejich toxicita (např. zde [12]). Cíleně tak může někdy docházet ke vzniku publikací, které prokazují škodlivost mikroplastů za nereálných podmínek.

To ovšem nic nemění na tom, že bez výrazných zásahů a změn v celosvětovém přístupu k plastovému odpadu se může problém s mikročásticemi stupňovat, což by mohlo mít vážné následky pro životní prostředí i lidské zdraví. Aktivní výzkum a mezinárodní spolupráce mohou vést k vývoji účinných řešení, která by tento problém zmírnila. Je jasné, že řešení tohoto problému vyžaduje kombinovaný přístup zahrnující politiku, vědu, technologii a společenské změny. Každý z nás může pomoci!

Pro Zeptej se vědce odpovídala Kristýna a Jaroslav