Jedním z argumentů, který používají prodejci solných lamp, je údajná ionizace vzduchu po zahřátí solné lampy. Ze solného kamene, což je chemicky chlorid sodný (NaCl), se mají uvolňovat záporně nabité ionty do vzduchu a tím přispívat k našemu lepšímu psychickému stavu. Podle laboratoře americké univerzity Caltech se ovšem ze solných lamp ionty neuvolňují, a to ani při jejich zahřátí [5]. Vznik iontu z krystalu soli předpokládá, že molekula vody ze vzduchu uvolní chloridový iont ze soli. Tato reakce ale vyžaduje hodně dodané energie, a tak na lampě neprobíhá [5, 6].
V přírodě se ionty v atmosféře tvoří například při bouřce, u vodopádů, nebo u moře tříštěním vln. Ionty jsou nabité částice, které jsou nestabilní a dříve či později reagují s okolím, čímž náboj ztrácí [1].
Studie zkoumající vliv záporně nabitých iontů na psychiku lidí se ve svých výsledcích bohužel neshodnou [2–4]. Výzkumy ukazující pozitivní vliv mají mnohdy metodické nedostatky a často není možné lepší náladu, vyšší výkonnost, či větší odpočatost jasně přičíst právě iontům [2].
Ve vnitřních prostorách je přirozeně iontů málo, přichytávají se na vodivé povrchy a případné prachové částice ve vzduchu. Generátory negativních iontů se tedy mohou používat i na vyčištění vzduchu od prachových částic, částečky znečištění je na sebe totiž váží a padají k zemi [1, 7]. Ve vzduchu pak ale iontů zůstává málo, stejně jako v oblastech s příliš znečištěným vzduchem [5].
Dovolím si podotknout, že na mě osobně solné lampy mají psychicky pozitivní vliv, nicméně se nejedná o efekt ionizace vzduchu. Přičítám to pouze měkkému světlu vytvářejícímu příjemnou atmosféru, obzvláště za dlouhých zimních večerů 🙂
Za Zeptej se vědce odpovídala Zuzka.
Zdroje:
[1] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6213340/
[2] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23320516/
[3] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3848581/
[4] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29866122/
[5] https://youtu.be/ZQ–scjcAZ4
[6] https://www.thoughtco.com/formation-of-ionic-compounds-exothermic-4021896
[7] https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/26395940.2020.1728198