Krátká a jednoduchá odpověď zní: Pokud odvezete mravence daleko od jeho mraveniště, s největší pravděpodobností velmi brzy zemře.
Přežití závisí na spolupráci v kolonii
Mravenci jsou vysoce společenští (sociální) tvorové, jejichž přežití závisí na spolupráci v rámci kolonií, které čítají od desítek po miliony jedinců. Role v kolonii jsou rozděleny na královny a dělnice, přičemž jednotlivé dělnice vykonávají dílčí specializované úkony [1, 2]. Například některé dělnice se specializují na shánění potravy mimo hnízdo, shromažďují ji ve svém těle a následně sdílejí s ostatními členy kolonie pomocí ústní výměny tekutin (odborně se tomu říká trofolaxe) [3].
Toto rozdělení úkolů v podstatě neumožňuje přežití samotného mravence, protože sám si není schopen najít potravu a vodu ani se ukrýt před predátory. Izolace jednotlivce od kolonie vede k jeho úmrtí během několika dní, přičemž studie ukazují, že pokud se od kolonie izoluje více jedinců, přežijí déle než jedinci izolovaní o samotě [4].
Existují také samotářské druhy mravenců, kteří nežijí ve velkých koloniích a jsou buď zcela nezávislí, nebo žijí jen ve velmi malých skupinách [5].
U většiny druhů má však sociální izolace pro mravence fatální důsledky. Izolovaní mravenci vykazují nadměrnou aktivitu, neustále se pohybují a neodpočívají. Podle publikovaných experimentů jsou sice schopni si sehnat potravu, ale nedokáží ji správně a efektivně trávit [1, 6]. Zvýšená tělesná aktivita a nedostatečný energetický příjem pak způsobí, že se izolovaný mravenec doslova prochodí a vyhladoví k smrti.
Hledání domova
Jediný způsob, jak mravenec může přežít, je najít cestu zpátky domů do své kolonie. Způsoby, jakým mravenci cestu hledají, jsou fascinující. Některé druhy mravenců rozpoznávají kromě pachu své kolonie velké orientační body kolem svého hnízda a orientují se vizuálně i za použití slunečního světla jako kompasu nebo počítání vlastních kroků. Stále častěji se však ukazuje, že mravenci umí velmi dobře využívat k orientaci také magnetické pole Země. K nalezení mravenčí stezky nebo hnízda dokáží použít také stopu CO₂ jako produktu dýchání, nicméně CO₂ vylučují všechny kolonie a nelze podle něj zjistit příslušnost kolonie [7].
Pokud by byl mravenec vypuštěn kilometry daleko, mohl by se zkusit začlenit do kolonie mravenců stejného druhu. Je však téměř jisté, že nebude do kolonie přijat, a pravděpodobně bude při snaze vniknout do hnízda zabit jako vetřelec kvůli jedinečnému pachu své domovské kolonie. Existují však výjimky: u některých druhů existují „superkolonie“, což je mnoho hnízd s příbuznými královnami, kde se mohou mravenci dělníci pohybovat po obrovském území a volně navštěvovat hnízda svých příbuzných [5].
Zkoumání mravenců přispívá i k výzkumu sociální izolace u lidí
Mravenci jsou pro své úzké sociální vazby skvělým modelovým organismem pro studium fenoménů, které například u savců v laboratoři z etických, ale i praktických důvodů testovat nemůžeme. Jedním z takových témat je i sociální izolace, která může vést k vážným zdravotním problémům, jako jsou obezita, kardiovaskulární poruchy nebo deprese, a zvýšit riziko předčasné smrti [8–10].
U sociálních savců vede oddělení od skupiny k prohloubení těchto nemocí a vyvolává vysokou hladinu stresu [11]. Tyto poznatky ukazují, že sociální interakce ovlivňují jak chování, tak fyziologii organismů [12, 13].
Pro Zeptej se vědce odpovídali Petr a Eva
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1126/science.1234316
[2] https://doi.org/10.1038/nrg2429
[3] Hölldobler, B., & Wilson, E. O. (1990). The Ants Springer, Berlin.
[4] Grassé, P. P., & Chauvin, R. (1944). L’effet de groupe et la survie des neutres dans les sociétés d’insectes. Les éditions de La revue scientifique, 261–264.
[5] https://www.antkeeping.co.uk/can-ants-survive-without-a-colony/
[6] https://doi.org/10.1007/s00265-014-1869-6
[7] https://doi.org/10.1016/j.cub.2012.02.029
[8] https://doi.org/10.1210/en.2007-0296
[9] https://doi.org/10.1161/01.CIR.99.16.2192
[10] https://doi.org/10.1371/journal.pmed.1000316
[11] https://doi.org/10.1080/10253890500159022
