Ad vymývání lahví – nepodařilo se mi najít žádnou odbornou literaturu, která by toto téma vědecky zkoumala. Všeobecně se v chemických laboratořích vymývá laboratorní sklo vždy natřikrát („triple rinsing“), ale ani to se mi nepodařilo dohledat v odborné literatuře. Téma je diskutované v populární podobě v angličtině např. zde [1], a trojnásobné vymývání je taktéž dohledatelné např. ve Washingtonském správním řádu („Washington Administrative Code“) [2]. Logika za tímto principem je taková, že i po řádném vypláchnutí zůstane v nádobě snadno 1 % původního obsahu, tedy až trojnásobné vymytí vede ke koncentraci jedna ku milionu, která se dá všeobecně považovat za bezpečnou.

Jak přesně ale každé jedno vymytí provést, už jsem nedohledal vůbec. Jak správně píšete, ani jeden z extrémů zjevně není optimální. Je třeba zohlednit množství faktorů: (i) Jde o volné nečistoty, které je třeba jen „naředit“, nebo o pevné zbytky, které jsou částečně přilepené na stěně nádoby, a tedy vyžadují i „hrubou sílu“? (ii) V jakém poměru chceme optimalizovat výslednou čistotu, rychlost výplachu, fyzickou náročnost a množství spotřebované vody? Pro každé z těchto kritérií by bylo zapotřebí stanovat množství parametrů, které by popisovaly jak přesně je výplach prováděn, a které by se poté daly optimalizovat. To je bohužel mimo rámec odpovědi, kterou jsme zde schopni poskytnout. Podařilo se mi udělat jen jeden jednoduchý výpočet: Pokud by šlo o množství mechanické energie předané nečistotám (tedy případ pevných, přilepených nečistot), tak za jistých zjednodušujících předpokladů je optimální naplnění nádoby z 50 %. Situace bude zřejmě jiná pro volné nečistoty.

Ad tupení nožů – opět se mi nepodařilo dohledat žádnou odbornou literaturu. Téma je nicméně hojně diskutované v populárních zdrojích (internet, reprezentativně anglicky např. zde [3]), a na škodlivosti myček nádobí pro kuchyňské nože se, zdá se, shoduje většina velko- i malovýrobců i brusičů nožů. Z vlastní zkušenosti stačilo pár let umývání v myčce k viditelným zoubkům v nožích z damaškové oceli (vysoký obsah uhlíku). Opět se zde potkává několik faktorů. Za prvé, ocel kuchyňských nožů typicky obsahuje větší množství uhlíku (pro tvrdost), což jde přímo proti odolnosti vůči korozi, a to v takové míře, že množství kuchyňských nožů se nedá nazvat zrovna nerezovými, v kontrastu se stěnami myčky. Za druhé, chemické prostředí v myčce je dosti korozivní, k čemuž přispívá jak teplota, tak čisticí prostředky. Za třetí, voda v myčce dopadá na nádobí pod zvýšeným tlakem. Za čtvrté, nože mohou pod tlakem narážet do okolních objektů. Všechny tyto faktory dohromady přispívají k tupení nožů. Narážení se dá pravděpodobně zamezit pečlivým uskladněním, ale první tři faktory zůstávají.

Za Zeptej se vědce odpovídal Jan