Šachy stále považujeme za hru nevyřešenou, tj. pro žádnou pozici (tedy ani pro počáteční) nedokážeme určit výsledek hry ani při perfektní hře obou hráčů. Perfektní hra jako pojem z teorie her je takové chování hráče, že hráč dělá tahy, které vedou k nejlepšímu výsledku, nezávisle na chování protihráčů. Například piškvorky na poli 15×15 se považují za hru vyřešenou, tzn. pro začínajícího hráče existuje určité pořadí tahů, při kterém vždy vyhraje [1]. Šachy zatím nejsou vyřešené kvůli velkému počtu pozic a vyhodnocení tzv. „hrubou silou“ – prozkoumání všech možností – je momentálně vzhledem k časové náročnosti neproveditelné. Spodní odhad počtu pozic je totiž až 10¹²⁰ [2]. Je také otázkou, zdali budou šachy vůbec někdy vyřešené. Odpověď na to, co je nejlepší zahájení, tedy lidstvo bohužel neví.

Šachové programy

Nejlepší zahájení můžeme určit alespoň heuristikou, tedy např. zkusmým řešením typu pokus–omyl, založenou na stále se zlepšujících výpočetních technologiích, statistických přístupech a mnoha letech lidských zkušeností.

Existuje mnoho šachových vyhodnocovacích programů, tzv. šachových enginů (používá se také označení šachový motor), tedy programů, které hodnotí pozici a navrhují nejlepší pořadí tahů. Pravděpodobně nejlepší a nejpopulárnější šachový engine je Stockfish. Pro srovnání – odhadovaný rating Elo, tedy výkonnostní ohodnocení hráče, je 3634 bodů pro engine Stockfish, zatímco nejvýše dosažený rating Elo pro člověka je 2882 – rekord drží Magnus Carlsen, bývalý několikanásobný mistr světa. Nejnovější verzi Stockfish 16.1, která od února 2024 ohodnocuje pozice čistě podle neuronových sítí (dříve i s pomocí heuristik šachových expertů, ale tím byla vyhodnocení ovlivněná lidskou zaujatostí) [3], lze spustit např. na slavné šachové platformě Lichess.org. Tam se navrhují za bílého tahy jako:

Pokračování se ovšem liší podle odpovědi černého. Možností je mnoho, a proto existuje pár konceptů vypozorovaných z lidských zkušeností a analýz šachových enginů, z nichž nějaké jsou:

aktivní vývin figur (tj. postavení vlastních figur na pole, kde omezují soupeře nebo samy něco hrozí),
boj o střed šachovnice,
zabezpečení krále.

Všechny tahy navržené výše se snaží o dva ze tří uvedených konceptů – napadáme střed šachovnice / vyvijíme figury nebo jim rozšiřujem pole působností. Ale jelikož mají šachy tolik kombinací, tak při hře proti ostatním lidem může záviset i na tom, v jakém typu pozic se vy nebo protihráč cítíte lépe. Někomu mohou vyhovovat velmi strategické a poziční hry, někomu jinému zase hry velmi ostré a útočné. Důležité je tedy i znát silné a slabé stránky jak sebe, tak protihráče, a podle toho se řídit.

Druhy zahájení

Nyní se pokusíme poskytnout pár tipů pro výběr zahájení. Ta se sice systematicky klasifikují podle tzv. ECO kódu (oficiální klasifikace zahájení), hráčsky užitečnější je ale rozdělení na zahájení otevřená, zavřená případně polootevřená.

Jak již bylo zmíněno, konkrétní volba zahájení se odvíjí od osobních preferencí, ale pro začátečníky se často doporučují zahájení otevřená (začínající tahem 1. e4), která vedou na „otevřené“ pozice, kde mají figury (jezdci, střelci, věže) dost prostoru k pohybu, a hráč se tak postupně učí dynamice a souhře šachových figur. Samozřejmě je rozbor zahájení složitá problematika, které bylo věnováno mnoho šachové literatury. Obecně se však dá říct, že právě otevřené hry vedou k živé souhře figur a útočným manévrům, které dělají šachy tak divácky zajímavými.

Zavřená zahájení (začínající typicky tahy 1. d4, 1. c4, 1. Jf3) se začala používat až později (mimo jiné díky slavné knize Aarona Nimcoviče „Můj systém“ [4]), a to také proto, že se spolu s polootevřenými zahájeními opírají o složitější strategické koncepty, které jsou pro začínající hráče obtížné dodržovat, a k docenění krásy těchto partií je tedy potřeba mít hlubší znalosti strategie.

Ze zavřené pozice se také může stát pozice otevřená, a to je další argument, proč jsou začátečníkům doporučována právě otevřená zahájení. To však nemění nic na tom, že i zavřená zahájení jsou velmi oblíbenou volbou pro svou klidnou hru či složité přesuny figur. Vedle těchto tzv. klasických zahájení se někdy také rozlišují tzv. hypermoderní zahájení, která ignorují poučku o boji o centrum šachovnice a cílí na jiné strategické koncepty.

Gambity

Zajímavou volbou mohou být tzv. gambity, tedy zahájení spojená s obětí materiálu, kdy je dosaženo rychlejšího vývinu figur s vidinou útoku na soupeřova krále (viz tři zásady zahájení výše). Takováto zahájení byla populární v minulosti, než byly objeveny správné varianty, jak se má soupeř bránit. Jako příklad můžeme uvést tzv. Královský gambit (ECO C30) začínající tahy 1. e4 e5 2. f4, ve kterém se bílý rozhodl obětovat pěšce na f4. Ačkoliv jsou tato zahájení považována za „vyvrácená“, mohou se objevit i u světové špičky v rámci partií se zkráceným tempem (časem na partii) a jejich cílem je soupeře překvapit. Nemusí být tedy špatný nápad zvážit i tento druh zahájení, na druhou stranu tzv. Dámský gambit (1. d4 d5 2. c4), který inspiroval i stejnojmenný seriál na Netflixu, je považován za naprosto standardní a korektní volbu a jeho „přijetí“ může být pro hráče s černými figurami nevýhodou. Zde je však nutno poznamenat, že všechna zahájení mají svou vnitřní strategickou strukturu, a tedy i gambity vybízejí hráče k přesné taktické hře.

Šachové pasti

Posledním tipem k výběru zahájení jsou tzv. šachové pasti – tedy zahájení obsahující tahy, které považujeme v dané pozici za nekorektní, ale které se snaží soupeře nalákat do pasti. Nekorektní znamená, že existuje jejich vyvrácení, tedy pokud by soupeř odpověděl správnými tahy, dostane se do výrazně lepší pozice. Jedná se tedy o risk, který může vést k snadné výhře nebo snadné prohře. Příkladem může být tzv. Legalův mat: 1. e4 e5 2. Sc4 d6 3. Jf3 Jc6 4. Jc3 Sg4 5. Jxe5?!.

Tento tah je hrubou chybou, nabízí ale černému sebrat dámu, což k jeho smůle vede k nevyhnutelnému matu: 5. … Sxd1?? 6. Sxf7+ Ke7 7. Jd5# 1-0 mat.

Tento příklad je všeobecně známý hráčům, kteří volí toto zahájení. Existují však vedlejší varianty, které tolik prozkoumané nejsou, a jejich analýzou jde podobné pasti nalézt.

Závěr

Závěrem můžeme konstatovat, že výběr zahájení závisí na mnoha faktorech souvisejících s konkrétními zkušenostmi a stylem hry. S ohledem na to vás musíme odkázat na šachovou literaturu, která se podobným zahájením, popřípadě samotným variantám zahájení věnuje. Jako užitečné nástroje k výběru zahájení mohou také sloužit databáze partií, například 365chess.com, nebo platformy chess.com či Lichess.org, které zobrazují užitečné statistiky.

Věda zatím bohužel nedokáže jednoznačně určit, které zahájení je „nejlepší“, jelikož šachy nejsou vyřešená hra. Za důsledek vědeckého rozvoje však můžeme považovat vyřešení koncových her s méně než osmi figurami nebo výpočetní nalezení správných tahů a tím i vyvrácení některých, dnes nekorektních zahájení. Nakonec nám zbývá jen odpovědět tazateli na prvotní otázku, zda autoři hrají šachy – ano, moc rádi! Přejeme vám, ať naleznete ty správné tahy!

Pro Zeptej se vědce odpovídali Tuan Anh a Jakub