Přerušovaný půst i další formy půstu jsou v posledních letech velmi populární, tak se pojďme podívat, co na toto téma říká věda.

Nejprve si ujasněme, co přesně se skrývá za termínem „přerušovaný půst“. Přerušovaný půst, někdy též přerušované hladovění, anglicky intermittent fasting (IF), je jednou z forem půstu, při které pravidelně střídáme dobu půstu a dobu konzumace jídla. Základním principem přerušovaného půstu je omezení časového období, ve kterém přijímáme energii, zatímco po zbytek dne se postíme, tedy pijeme pouze nekalorické nápoje (vodu či neslazený čaj, některé zdroje doporučují i černou kávu nebo domácí vývary).

Možných schémat přerušovaného půstu je mnoho a záleží na každém, co mu vyhovuje. Běžně se setkáváme například se schématem 16/8 (16 hodin půstu a 8hodinové okno pro jídlo) nebo mírnějším 14/10 (14 hodin půstu a 10 hodin pro konzumaci jídla). V praxi to znamená, že jednoduše vynecháme některá jídla během dne. Typicky je to snídaně a dopolední svačina, prvním jídlem dne je tedy až oběd. Někdo jí naopak spíše během dopoledne a vynechává tedy odpolední svačinu a večeři. Někteří zastánci IF pak konzumují dokonce jen pouhé jedno jídlo za den (tzv. one meal a day, zkráceně OMAD).

Důležité je zde upozornit, že hlavním cílem přerušovaného půstu není omezení příjmu energie (kalorií), ale pouze času a počtu porcí, ve kterých jídlo konzumujeme. Je tedy třeba jednotlivá jídla během dne tomu uzpůsobit, tzn. zvětšit jejich porce. Pokud není cílem hubnutí či nabírání, měl by při přechodu z běžného způsobu stravování na přerušovaný půst zůstat celkový energetický příjem za den stejný.

Potenciál přerušovaného půstu při léčbě různých onemocnění a jeho účinky na celkové zdraví jsou již dlouhé roky zkoumány a na toto téma bylo provedeno mnoho odborných studií. Přesné účinky přerušovaného půstu na člověka však dosud neznáme a pro jejich pochopení je stále zapotřebí další výzkum. Zároveň je třeba prozkoumat také jeho potenciální rizika.

Mimo jiné se přerušovaný půst jeví jako jedna z vhodných strategií pro snižování hmotnosti a léčbu obezity. Při snaze o hubnutí je vždy primární dosáhnout kalorického deficitu, v čemž může být přerušovaný půst dobrým pomocníkem. Jeho výhodou je především jednoduchost. Není třeba si pamatovat žádná složitá pravidla, počítat kalorie nebo vyřazovat z jídelníčku svá oblíbená jídla. Přerušovaný půst lze navíc kombinovat s jakýmkoliv způsobem stravování či dietou. Díky omezení doby, po kterou jídlo konzumujeme, se snadno sníží i množství přijaté energie (kalorií) během dne, což vede k úbytku hmotnosti. Samozřejmě, pokud někdo dokáže během jednoho až dvou jídel spořádat celý svůj denní příjem, přerušovaný půst sám o sobě u něj ke shazování přebytečných kilogramů nepovede. Studie, které srovnávaly přerušovaný půst s jinými strategiemi hubnutí (např. nízkokalorickou dietou), mezi nimi nezaznamenaly větší rozdíly v úbytku hmotnosti nebo vlivu na kvalitu života (psychika, spánek a podobně) [1–7].

Dále se přerušovaný půst ukazuje nápomocný při léčbě cukrovky 2. typu. Velkou roli zde hraje případný úbytek hmotnosti pacienta v důsledku omezení kalorického příjmu, jak jsme si již popsali. Zároveň přispívá přerušovaný půst ke zlepšení inzulinové rezistence (snížené schopnosti reakce těla na hormon inzulin), pomáhá snižovat hladinu leptinu (hormonu navozujícího pocit hladu) a naopak zvyšovat hladinu adiponektinu (hormonu, který se podílí především na metabolismu tuků a sacharidů) [3, 4].

Přerušovaný půst může být prostředkem ke zlepšení i dalších ukazatelů zdravotního stavu, například krevního tlaku, koncentrace celkového cholesterolu (LDL-C a triacylglycerolů v oběhu) a dalších. Dále studie naznačují, že by přerušovaný půst mohl zlepšovat činnost našeho imunitního systému a má protizánětlivé účinky. Jako účinný se ukazuje také při zlepšování dlouhodobé paměti a duševního zdraví. Jistý potenciál má přerušovaný půst pro prevenci či přínos při léčbě rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, neurologických poruch, onemocnění ledvin, autoimunitních onemocnění a dalších [8–14].

Kromě možné pomoci při shazování přebytečných kilogramů, prevenci a léčbě některých závažných onemocnění dokáže přerušovaný půst také možná – alespoň podle některých studií provedených na pokusných zvířatech – prodloužit náš život. Nejen že působí na rizikové faktory onemocnění, ale ovlivňuje pozitivně také buněčné stárnutí. To se dá vysvětlit tím, že pokud nenutíme své tělo neustále trávit potravu, mají naše buňky dostatek času na regeneraci [14, 15]. Otázkou však zůstává, zda má skutečně vliv období půstu, nebo spíše jím často způsobený kalorický deficit. Omezení energetického příjmu při zachování optimální výživy a zajištění všech potřebných živin má zatím nejsilnější podporu ve vědecké literatuře jakožto přístup jak na prodloužení délky života, tak především jeho kvality [16–20]. V této oblasti je samozřejmě potřeba počkat na průkaznější data, což je – vzhledem k délce života člověka – běh na dlouhou trať. Stejně tak není jasné, nakolik v této oblasti funguje samotný faktor času, a nakolik s ním obvykle spojená kalorická restrikce.

K lepšímu pochopení role přerušovaného půstu stále potřebujeme další výzkum. Značná část dostupných studií byla provedena na zvířecích modelech, je tedy zapotřebí řádně prozkoumat vliv na člověka.

Je třeba objasnit nejen krátkodobé, ale potvrdit také dlouhodobé účinky půstu. Zkoumány musí být též různé formy přerušovaného půstu, neboť se ukazuje, že ne všechny půstové intervence jsou stejné a některé jsou spojeny s menšími příznivými účinky. Navíc není jisté, zda za popsané benefity přerušovaného půstu může skutečně období půstu, nebo již samotný kalorický deficit, do kterého se tak dostáváme.

Stejně jako u jiných restriktivních diet i v případě přerušovaného půstu platí, že pokud trpíte nějakým závažným zdravotním onemocněním či pravidelně užíváte léky, měli byste případnou změnu stravování nejprve konzultovat se svým lékařem. Zároveň se obecně diety zahrnující nějaká výraznější omezení nedoporučují osobám s historií poruch příjmu potravy (např. anorexií či bulimií).

Pro Zeptej se vědce odpovídala Anna