U některých těžce/smrtelně nemocných pacientů se objevuje špičatý nos, který je součást nálezu, jenž se označuje jako facies Hippocratica (do češtiny lze přeložit jako „Hippokratova tvář“).
Hippokratés byl řecký lékař a jeden ze zakladatelů lékařské vědy. Hippokratovi je přisuzován soubor textů, Corpus Hippocraticum, v němž je popsána řada postřehů k poskytování lékařské péče ve starověku. Jedním z nich je i popis změn v obličeji u pacienta, jemuž „už není pomoci“ – facies Hippocratica.
Facies Hippocratica v sobě zahrnuje špičatý nos, propadlé tváře a spánky, studené uši a bledost. Jde o známky velmi nespecifické, a tak mohou, ale nemusí předcházet úmrtí, podobně jako úmrtí může, ale nemusí být předcházeno rozvojem facies Hippocratica.
Co je podkladem vzniku těchto projevů, není důkladně prozkoumáno, ale většina z nich se dá vysvětlit úbytkem tkání (svalů a tuku – především propadlé tváře a spánky), poruchou hydratace (špičatý nos – dojde ke snížení pružnosti kůže, která se úbytkem hydratace „natáhne“ a změní tvar nosu) a snížením prokrvení (studené uši, bledost), které mohou doprovázet předsmrtné období.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Vojta
