Iniciativa Včely na střechách [1] nabízí umisťování úlů se včelstvy včely medonosné (Apis mellifera) na střechy budov a následnou péči o ně. Péče zahrnuje dlouhodobé sledování včelstva pomocí čidel umístěných uvnitř úlu a stáčení medu. Data i med z úlu jsou poskytovány spolupracující organizaci, například škole. Kromě toho společnost organizuje přednášky a zážitkové workshopy.

Environmentální (také ekologická) výchova je systém vzdělávání, jehož cílem je v lidech pěstovat uvědomění si vlastní zodpovědnosti za stav životního prostředí a podporovat přemýšlení o něm a šetrné chování k němu. Od vzniku tohoto vzdělávacího předmětu v roce 1977 se přístupy postupně vyvíjí [2]. V současné době se ukazuje, že existují čtyři hlavní části environmentální výchovy, díky nimž programy vedou ke skutečným příznivým dopadům na přírodu a životní prostředí [3]. Jsou jimi lokální zaměření programu (např. v místě školy, na nedaleké louce apod.), spolupráce napříč obory (např. s vědci, místními komunitami), reálná práce účastníků v terénu a jasně daný cíl, který je dlouhodobě sledován.

Iniciativa Včely na střechách většinu z těchto bodů splňuje – děti spolupracují s odborníky z oboru, úly jsou reálně umístěny v místě školy a život v úlu je soustavně vyhodnocován pomocí moderních technologií. Důležitou součástí je přitom zařazení nabízených zážitkových workshopů do výuky. Žáci se díky tomu dostanou do blízkého kontaktu se včelstvem. Právě přímý kontakt se včelami přitom zvyšuje zájem o tyto živočichy a snižuje strach z nich, což pozitivně ovlivňuje ochotu dětí včely (a potažmo další hmyz) chránit [4, 5].

Nicméně úzké zaměření iniciativy pouze na včelu medonosnou s sebou přináší jeden zásadní problém. Včelaření je v českém prostředí oblíbeným a rozšířeným koníčkem. V roce 2023 bylo v České republice evidováno necelých 670 000 včelstev, hustota zavčelení (počet včel na plochu a počet obyvatel) je u nás jedna z nejvyšších na světě [6]. Obrovská hojnost včely medonosné má za následek dvě věci. Jednou z nich je méně kvalitní opylení některých druhů rostlin, a tedy i nižší tvorba jejich semen [7] – jen zlomek rostlin je totiž přizpůsoben k opylování právě včelou medonosnou [8]. Druhým úskalím je pak fakt, že včela představuje v boji o potravu konkurenci pro ostatní druhy opylovačů, což může mít za následek dokonce snižování jejich početnosti [9]. Tvrzení, že instalací včelích úlů „podpoříte přírodu“, je tedy značně zavádějící. Je potřeba mít na paměti, že chov včely medonosné je především jedním ze směrů zemědělské živočišné výroby a jeho využití je nutné zasadit do širších souvislostí.

Dalším samostatným tématem k diskuzi je pak samotné umístění úlů na střechy, které má svoje výhody i nevýhody, ať už praktické, nebo ekologické – viz např. komentář [10]. Zhodnocení veškerých pro a proti by však vydalo na samostatnou odpověď.

Programy environmentální výchovy skutečně prospěšné pro místní ekosystém by se tedy měly zaměřovat i na divoké druhy opylovačů – čmeláky a samotářské včely, pestřenky nebo motýly. Do výuky lze přitom na podporu těchto živočichů zařadit různé aktivity. Nabízí se založení záhonů s původními, divokými bylinami, které budou sloužit jako potravní zdroj těchto opylovačů. Pokud se u školy nenachází zahrada, je možné využít i střechu či parapety a květináče. Dále je možné pro tento hmyz vytvořit vhodná místa k hnízdění, jako jsou plošky obnažené půdy, mrtvé dřevo a podobně. Je možné zařadit i tvorbu „hmyzích hotelů“ – přestože jejich účinnost hodně závisí na tom, jak jsou vybudovány [11], jako zajímavý a vzdělávací prvek nicméně slouží dobře. Vhodné je na plochu umístit i pítko s vodou, v němž budou umístěny např. větve či kameny, aby se hmyz k vodě mohl bezpečně dostat. Možnosti vytváření prvků pro opylovače ve městech shrnuje např. přehled [12].

Nejlepší je, pokud všechna tato opatření dle principů účinné environmentální výchovy vznikají ve spolupráci s odborníkem tak, aby odpovídala životním nárokům jednotlivých druhů. Vzniklé stanoviště pak děti mohou dlouhodobě sledovat a pozorovat, které druhy opylovačů se zde usídlily.

Závěrem lze tedy konstatovat, že iniciativa Včely na střechách může sloužit jako dobrý prostředek pro výuku dětí o užitečnosti hmyzu a pro vybudování pozitivního vztahu dětí k opylovačům. Iniciativa by ale měla být doplněna také o výuku o dalších druzích opylovačů, jako jsou samotářské včely nebo pestřenky, a to včetně tvorby praktických opatření na jejich ochranu.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Tereza