Ačkoli se jedná o marketingově přitažlivé sdělení, podle současných vědeckých prací tzv. aktivace ořechů máčením ve vodě nijak nezvyšuje možné přínosy vyplývající z jejich konzumace. Za problematickou se u konzumace ořechů považuje příjem kyseliny fytové, neboli fytátů. Kyselina fytová je sloučenina s 3-6 zbytky kyseliny fosforečné. Ty při fyziologickém pH odštěpují vodíkový kation a proto se běžně hovoří o fytátech. Právě zbytky kyseliny fosforečné způsobují problémy vázáním stopových prvků, jako jsou ionty vápníku, železa, nebo zinku.
Namáčení ořechů ve slaných i neslaných nálevech po dobu 4–12 h snížilo hladinu fytátů pouze o 5–12 % [1, 2], což je z hlediska doporučeného příjmu ořechů (40 gramů na osobu a den) zanedbatelné množství. Naopak z mikrobiologického hlediska bych měl obavu při delším namáčení ve vodě o možný výskyt plísní či jiných mikroorganismů, které mohou být pro zdraví člověka výrazně škodlivější než fytáty vázající minerální látky. Tvrzení z výstřižku o nedostatku minerálů a jejich vlivu na celou řadu problémů je velmi přehnané – aby se něco takého projevilo, museli bychom ořechů jíst kila za den. Při rozumné konzumaci jsou naopak tyto potraviny velmi přínosné pro lidské zdraví, a to nejen z hlediska obsahu minerálních látek, ale také bílkovin, nenasycených tuků a vitamínů [1].
Pro Zeptej se vědce odpovídal Matěj
Zdroje:
[1] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0308814620303915
