Med tvoří hlavně cukry (asi 80 %) a voda (zhruba 17 %) [1]. Zbytek obsahuje vitaminy (zejména skupiny B a trochu vitaminu C), minerály, bílkoviny, kyseliny a látky, které dávají medu jeho typickou vůni. Důležitou roli hrají i přírodní látky rostlinného původu – např. flavonoidy a fenolové kyseliny (např. kyselina galová, kávová, ferulová, quercetin), které mohou narušovat buněčné stěny bakterií a omezují jejich růst [1, 2].

Med zabíjí bakterie

Med má ale i další mechanismy k obraně proti bakteriím. Neředěný med má velmi vysoký obsah cukru, což vytváří prostředí, ve kterém bakterie nemohou přežít – jednoduše řečeno, cukr z medu z nich „vytáhne“ vodu, a tím je usuší. Kromě toho má med přirozeně kyselé pH (3–5), zatímco většina bakterií potřebuje prostředí blízké pH neutrálnímu (6,5–7,5). Tato kyselost vzniká činností enzymů v medu [3]. Kombinace vysoké koncentrace cukru a kyselého prostředí dělá z medu přirozeně nepřátelské prostředí pro bakterie – právě těchto vlastností využívali lidé už v minulosti, když med nanášeli na rány ke zklidnění a rychlejšímu hojení. Pokud ale med naředíme, například v čaji, jeho schopnost odvádět vodu z bakterií se výrazně sníží, protože cukr už není tak koncentrovaný.

Med navíc obsahuje enzym glukózaoxidázu, který se však v neředěném medu příliš neuplatní. Jakmile ale med smícháme s vodou a jeho pH se změní, tento enzym začne přeměňovat glukózu na peroxid vodíku (H₂O₂) – přírodní látku, která působí podobně jako dezinfekce: narušuje bakterie a brání jejich množení [3]. Množství peroxidu vodíku závisí na druhu medu.

Je však důležité vědět, že tento enzym je citlivý na teplo. Pokud med přidáme do příliš horkého čaje, enzym se může zničit a antibakteriální účinek se tím ztrácí. Proto je ideální přidávat med až do trochu vychladlého nápoje, ideálně pod 60 °C.

Med z Nového Zélandu na to jde jinak

Některé druhy medu obsahují účinnější antibakteriální látky, které nefungují na bázi peroxidu vodíku, ale jinými způsoby. Nejvíce zkoumaný je v tomto ohledu manukový med z Nového Zélandu, vyráběný ze stromu manuka (Leptospermum scoparium). Na rozdíl od běžných medů nevyužívá peroxid vodíku jako hlavní „zbraň“, ale obsahuje vysoké množství látky zvané methylglyoxal (MGO). Ta má velmi silné účinky proti bakteriím [4, 5].

MGO je navíc poměrně stabilní – tedy by měl přežít i vyšší teplotu čaje. Je ale potřeba si uvědomit, že jakmile med naředíme vodou, snížíme tím koncentraci MGO, a tedy i jeho sílu.

V některých medech vědci objevili také látku „bee defensin-1“ – je to přirozená bílkovina, kterou včely využívají k obraně proti infekcím. Má schopnost ničit bakterie a další mikroorganismy, podobně jako součásti lidského imunitního systému [1, 3, 6]. I tyto látky jsou však citlivé na teplo, a tak je i v tomto případě lepší nepřidávat med do úplně horké vody.

Med při nachlazení

Z dostupných výzkumů vyplývá, že med může pomoci při nachlazení a možná i přispět k jeho prevenci. V mnoha studiích byl dokonce účinnější než běžné volně prodejné léky při tlumení příznaků infekce horních cest dýchacích [7, 8]. Například v případě kašle studie ukazují, že med může snížit jeho frekvenci i intenzitu lépe než placebo nebo žádná léčba.

Na druhou stranu se v některých výzkumech objevují možné nežádoucí účinky – u dětí se po užívání medu někdy objevila nervozita, nespavost, neklid nebo lehké zažívací potíže [9, 10]. Přestože dosavadní výsledky vypadají nadějně, odborníci zdůrazňují, že je potřeba provést ještě více kvalitních studií, aby se účinnost medu při léčbě a prevenci nachlazení potvrdila s větší jistotou.

Co se týče toho, jak dobře si med uchovává antibakteriální účinek přímo v čaji, studií je zatím velmi málo. Jedna práce však ukázala, že přidání medu a pylu do citronového černého čaje může zvýšit jeho antioxidační účinek, tedy schopnost chránit buňky před poškozením [11, 12].

Malým dětem med nedáváme

Na závěr je důležité upozornit, že med není vhodný pro děti mladší než 12 měsíců – a to ani v případě, že jim chceme pomoci od kašle nebo nachlazení.

Med může totiž přirozeně obsahovat spory bakterie Clostridium botulinum. U větších dětí nebo dospělých si s nimi tělo bez problémů poradí – trávicí systém je jednoduše zachytí a vyloučí, aniž by došlo k jakymkoliv potížím.

U kojenců ale tato ochrana ještě není dostatečně vyvinutá. Jejich trávicí a imunitní systémy jsou nezralé a chybí jim i dostatek „hodných“ střevních bakterií, které by spory udržely pod kontrolou. V takovém prostředí se mohou spory začít množit a přeměnit na bakterie, které pak mohou produkovat botulotoxin – velmi silný jed, který způsobuje závažné onemocnění zvané kojenecký botulismus [13, 14]. U větších dětí a dospělých ale toto riziko neexistuje, med je pro ně bezpečný a nemusí se této možnosti obávat.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Zuzana