Proč je většina dětí doslova fascinována dinosaury?

Dětští psychologové mají pro tento fenomén vlastní označení, které zní prostě: „dinosauří období“. To postihuje zejména chlapce, ale i mnohé dívky, ve věku zhruba od 3 do 10 let. Psychologové, kteří tento fenomén po roce 2000 zkoumali (např. [1]), navíc přicházejí se zajímavým zjištěním, že zájem o dinosaury je pro rozvíjející se mozek dětí tím největším dobrodiním (např. [2]).

Děti se zájmem o dinosaury mívají například lepší schopnost kritického myšlení a samostatného uvažování, větší motivaci k učení a také snáze a ochotněji vstřebávají nové informace. Fascinace pravěkem a specificky druhohorními dinosaury není ničím neobvyklým. Takové děti si bez problémů pamatují desítky dinosauřích rodových jmen (a to i takových, jako je Micropachycephalosaurus!) a u svých oblíbenců znají doslova každý detail. Většinou nepochybují o tom, že ptáci jsou poslední žijící dinosauři, a dobře chápou například rozdíl mezi ptakopánvými a plazopánvými dinosaury nebo mezi triasem, jurou a křídou. Tento zájem údajně začíná zejména mezi 2. a 6. rokem věku dítěte [3].

Dinosauři jsou přitom podle výzkumů v západních zemích nejpopulárnější volbou dětí hned po dopravních prostředcích (letadlech, vlacích a autech). A navíc se nejedná o nic zcela nového, protože první vlnu zájmu o dinosaury můžeme vysledovat již do poloviny 19. století. Ve hře je samozřejmě také obchod a snaha komercionalizovat zájem o dinosaury u široké veřejnosti. V červenci letošního roku (2024) byla například prodána kostra „obrněného“ stegosaura za fantastických 44,6 milionů dolarů, tedy za víc než miliardu korun. Atraktivně vyhlížející fosilie jsou bohužel již mnoho let vyhledávány komerčními sběrateli na soukromých pozemcích (se souhlasem majitelů a jejich následným finančním oceněním) a poté ke škodě vědy často prodávány na veřejných dražbách za sumy v řádu jednotek až desítek milionů amerických dolarů [4].

Podle amerického spisovatele Donalda F. Gluta je zájem o dinosaury podmíněn také tím, že jsou dokonalým zosobněním děsivých monster či draků z pohádek, přesto jsou ale zcela reální – pouze už před dávnou dobou vyhynuli a nepředstavují tedy pro nás žádné nebezpečí. Je možné se k nim vztahovat jak ve své fantazii, tak i intelektuálně. U dětí často představují první záchytný bod při setkání s kritickým myšlením a vědeckým uvažováním, poprvé mohou „porazit“ své rodiče ve znalostech – například dinosauřích jmen. Pro dospělé zase mohou představovat jakýsi sentiment, ke kterému se vracejí při vzpomínkách na své vlastní dětství [5].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Vladimír

Zdroje:

[1] https://doi.org/10.1080/21548455.2016.1200155

[2] https://dinosaurusblog.com/2017/12/21/proc-podporovat-detsky-zajem-o-dinosaury/

[3] https://dinosaurusblog.com/2021/06/01/jak-nekreslit-tyranosaura/

[4] https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2020/10/the-disaster-of-our-own-making.html

[5] Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. str. 675–706. ISBN 978-0-253-33349-0. https://archive.org/details/isbn_9780253333490/page/675