Abychom si na dotaz mohli odpovědět, pojďme si nejdřív trochu podrobněji popsat proces svědění.

Svědění je výhradně kožní smyslová funkce, která je považována za ochranný vjem. Tradiční názor byl, že hlavní úlohou nepříjemného pocitu svědění a následné reakce v podobě škrábání je odstranit z kůže zdroj svědění z prostředí, zejména drobný hmyz [1]. Ať už se jedná o přítomnost parazita, komáří štípnutí, nebo průnik dráždivé chemické látky, svědění je v takovém případě považováno za akutní stav, který je krátkodobý a slouží jako varovný signál před potenciálním poškozením tkáně. Dále pak odlišujeme svědění chronické, které se vyskytuje u pacientů s kožními chorobami, ale objevuje se také jako doprovodný jev při onemocnění jater, ledvin nebo různých metabolických poruch. Chronické svědění je až týdny trvající, velmi obtěžující stav, který může způsobit závažná poškození kůže [2].

Pocit svědění je způsoben v důsledku podráždění specializovaných kožních nervových C-vláken, odborně nazývaných pruriceptory. Tato vlákna slouží jako tykadla, která neustále odebírají vzorky z okolí kůže, aby rozpoznávala podněty a reagovala na ně. Signály se šíří po nervových drahách do míchy a následně do mozku, kde jsou vyhodnocovány [1]. Nervová C-vlákna a okruhy, které přenášejí svědění, jsou však v řadě aspektů úzce propojeny s okruhy pro přenos bolesti. Poškrábání kůže tedy aktivuje i anatomicky totožná, avšak funkčně odlišná C-vlákna zvané nociceptory, které jsou zodpovědné za přenos bolesti. Bylo prokázáno, že bolest způsobená škrábáním potlačuje svědění a navozuje člověku pocit úlevy [4, 5]. Dalším důkazem, že jsou tyto nervové dráhy významně propojeny, je fakt, že naopak látky tlumící bolest mohou vyvolat svědění [6].

Škrábání tedy krátkodobě pomůže ulevit od svědění, bolestivý podnět ale vyvolá uvolnění serotoninu (někdy také přezdívaného „hormon štěstí“) z mozkového kmene k potlačení přenosu bolesti, což opět povede ke zvýšenému pocitu svědění – mezi svěděním a naší odpovědí v podobě škrábání tedy vznikne začarovaný kruh [7]. Silné škrábání navíc poškozuje kožní bariéru, což může vést k zánětlivým procesům, které budou opět příčinou svědění [8].

Výše zmíněná C-vlákna, která sbírají informace z okolí kůže, se v míše přepojují na další typy neuronů, které informaci vedou až do mozku. Na zpracování svědivého signálu se podílejí dva typy neuronů a výsledkem jsou tedy dvě různé reakce – záleží na tom, zda se poškrábeme, nebo ne. Pokud se nepoškrábeme, svědění v nás vyvolá nepříjemný pocit nelibosti. Naopak, pokud se poškrábeme, navodíme si příjemný pocit a pocit úlevy od svědění. Signál svědění je tedy zpracováván specifickými nervovými obvody pro pravidelně se opakující chování doprovázené emocionálními reakcemi [9]. Nutkání poškrábat se je velmi těžké odolat a je hnací silou, která stojí za vznikem výše zmíněného začarovaného kruhu [10].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Péťa