Pamatujete si to šílené svědění? Puchýřky po celém těle, které jsme si pod přísným dohledem dospěláka nesměli škrábat ani praskat, a k tomu únava, horečka a bolest hlavy… Plané neštovice v dětství prodělala většina z nás.

Virus planých neštovic (neboli varicella zoster virus) patří do rodiny herpesvirů. Onemocnění tímto virem se může projevit hned dvěma způsoby – planými neštovicemi, a později v dospělosti jako pásový opar (neboli herpes zoster) [1, 2].

K onemocnění planými neštovicemi typicky dochází, když se naše tělo s virem setká poprvé (většinou v dětství) [3]. K přenosu viru dochází kapénkami, kontaktem s puchýřky nakaženého nebo i jen s předměty, na které se obsah puchýřků dostal.

Po průniku do těla virus putuje do uzlin lymfatického (mízního) systému, kde infikuje určitou podskupinu imunitních buněk, které z uzlin cíleně putují do kůže. Virus tyto buňky využívá jako svůj dopravní prostředek a dostává se do své cílové destinace – pokožky. Zde se virus může naplno věnovat tvorbě svých kopií. Proces tvorby nových virů poškozuje strukturu kůže, způsobuje zarudnutí, vyrážku a tvorbu svědivých puchýřků, typicky doprovázených chřipkovými příznaky [1, 4, 5]. Proč právě pokožka a proč právě puchýřky?

Nejprve něco málo o pokožce

Kůži můžeme rozdělit na tři vrstvy: podkožní vazivo, škáru a vrchní vrstvu – pokožku. Pokožku tvoří především keratinocyty – buňky produkující bílkovinu keratin, známou také jako rohovina (znát ji můžeme i jako hlavní složku nehtů, vlasů a chlupů). Hlavní funkcí této vrstvy je ochrana před ztrátou tekutin z kůže vypařováním a před průnikem patogenů (původců nemocí) do těla.

Aby tuto roli mohla pokožka zastávat co nejefektivněji, jsou keratinocyty velmi pevně propojeny a neustále se obnovují. Ve spodní části pokožky dochází k neustálému (ale kontrolovanému) buněčnému dělení. Takto vznikající nové buňky postupují do vyšších vrstev, produkují čím dál víc keratinu a postupně odumírají. Nakonec se z nich ve vrchních vrstvách pokožky stanou zrohovatělé mrtvé keratinocyty, které se odlupují, a tím umožňují přirozené obnovování pokožky [4, 6].

Jak je to tedy s těmi puchýřky?

Viry jsou mistři v manipulaci a dokáží buňky skvěle využívat k vlastním účelům. Po napadení keratinocytu postupuje virus spolu s ním napříč vrstvami pokožky. Aby měl virus dost času na vytvoření nových, plně funkčních a infekčních kopií, nenechá stárnoucí napadené keratinocyty podstoupit přirozenou buněčnou smrt (k ní normálně dochází, jak se kůže neustále obnovuje a buňky rohovatí).

Náš manipulátor nejdříve ve spodní vrstvě pokožky donutí keratinocyty splývat a vytvářet mnohobuněčné útvary. Tímto způsobem se šíří i do dosud zdravých buněk. Zároveň narušuje struktury, kterými jsou keratinocyty ukotvené ke spodním vrstvám i mezi sebou navzájem, což umožní vznik dutinek.

Nakonec se vyčerpané buňky rozpadnou a obsah se z nich vylije ven do vzniklých dutinek – to je ona tekutina uvnitř puchýřků, plná nových virů. Pokud si puchýřky na kůži rozškrábeme nebo samovolně prasknou, jsou uvolněné viry schopny nakazit jak okolní buňky v naší kůži, tak i další osobu [1, 4, 5].

Náš imunitní systém si obvykle s virem v kůži poradí sám – během této „bitvy“ dochází k aktivování celé škály imunitních procesů, což má za následek jak silné svědění, tak i vytvoření doživotní imunity proti planým neštovicím.

Při nekomplikovaném průběhu jsou puchýřky menší, jasně ohraničené a nezasahují do hlubokých vrstev kůže. Jejich četnost a místo vzniku byly dříve důležité –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ daly se tak odlišit plané neštovice od pravých, při kterých se puchýřky vyskytovaly s větší hustotou na dlaních a chodidlech [1, 4].

Planými neštovicemi to nekončí

Po prodělání planých neštovic ale virus v našem těle zůstává. Viry uvolněné do puchýřků jsou schopné napadat nervová zakončení v kůži, která slouží např. k vnímání dotyku nebo teploty. Po nervech se virus dostane až do nervové uzliny poblíž míchy, kde setrvává v neaktivní formě i několik desetiletí a nemusíme o něm vědět až do konce života.

Jeho další příležitost (a pro nás problém) může nastat, když je náš imunitní systém oslabený. To se stane obvykle po padesátém roce života v případě, že jsme vystaveni dlouhému fyzickému i psychickému stresu nebo máme oslabenou imunitu kvůli jiné nemoci.

Takhle „probuzený” virus bez dohledu imunity se vydá po nervech zpět k povrchu těla, kde v části kůže, kam nervy ústí, vytvoří typický zarudlý pás s puchýřky – pásový opar – doprovázený silnou bolestí a rizikem dlouhodobých nervových potíží. I z puchýřků pásového oparu se uvolňují plně infekční viry planých neštovic, schopné přenášet nákazu [1, 4, 5].

Prevence na prvním místě!

Před oběma zmíněnými typy onemocnění se lze chránit očkováním, jak ostatně doporučuje i Světová zdravotnická organizace [8, 9]. Účinné vakcíny proti planým neštovicím jsou v ČR dostupné pro děti i dospělé, a můžeme tak nemoci zamezit úplně, nebo alespoň předejít jejímu závažnému průběhu.

Kromě dlouhodobé ochrany se vakcína používá i v případě, že se s nemocným už setkaly nebo mají setkávat osoby (třeba v rámci jedné domácnosti), pro které by byly plané neštovice nebezpečné – např. těhotné ženy, které nemoc neprodělaly nebo se neočkovaly.

Proti pásovému oparu je očkování dostupné pro dospělé starší padesáti let, kteří plané neštovice již prodělali [3, 4, 7–10].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Anežka