Není upír jako upír
V první řadě si musíme položit otázku, kdo jsou vlastně upíři. Vždy se jedná o bytosti sající krev. Takové jsou známé už od starověku. Staří Řekové měli Empusu, démona měnícího podobu, který se živí pouze krví. Římané zase Strygu, obrovského ptáka s velkou hlavou a vyvalenýma očima, který se krmí krví novorozenců [1]. Takhle si ale většina z nás upíra nepředstaví, představy moderní doby značně ovlivnil román Brama Stokera Drákula. Nejspíš si tedy představíme aristokrata s bledou pletí a špičatými zuby, který není vidět v zrcadle a vyhýbá se právě česneku.
Stejně jako dnes víme, že příznaky známé jako Oheň svatého Antonína nezpůsobovalo posednutí ďáblem, ale otrava námelem [2], tak i upírské legendy mohou odpovídat vzácným onemocněním, jejichž příznaky si lidé neuměli vysvětlit. Z takových nemocí se jako první nabízí Renfieldův syndrom [3]. Jedná se o psychické onemocnění, při kterém mají tito lidé už od dětství potřebu sát krev. To ovšem nevysvětluje další zmiňované upíří vlastnosti, včetně dotazovaného česneku.
Upíří onemocnění
Téměř všechny tyto příznaky ale nápadně připomíná jiná skupina onemocnění, která se nazývají porfyrie. Jedná se o vrozenou poruchu v syntéze hemu, což je červené krevní barvivo. Tito lidé mají špatně fungující jeden z enzymů, který hem vyrábí. Existuje proto mnoho typů porfyrie – podle toho, který enzym je poškozený. Protože naše tělo hem potřebuje, neustále vysílá signál játrům, ať hem vyrábí. Tato dráha se ale zasekne v místě, kde by měl pokračovat narušený enzym, a to způsobí hromadění některého z meziproduktů. Zároveň ale samotného hemu bývá stále nedostatek [4].
Tady už vás možná napadne, že tito lidé bývají nápadně bledí, protože mají málo krevního barviva [5]. Navíc jsou některé z meziproduktů rozkládány slunečním zářením, a to způsobuje na kůži vyrážku nebo puchýřky. Proto je pro lidi s porfyrií lepší se vyhýbat slunci [4]. Stejně tak dochází při porfyrii k červenohnědému zbarvení zubů, které je způsobeno nahromaděnými meziprodukty [6]. Navíc se u těchto pacientů často vyskytují záněty dásní, kdy dásně ustupují a odhalují zuby [7].
Proč zrovna česnek?
A hlavně tito lidé opravdu nesnáší česnek. Předpokládá se, že za to můžou látky aktivující enzym cytochrom p450. Součástí tohoto enzymu je totiž hem, a tak se předpokládá, že organismus ho chce vyrábět více, aby doplnil zásoby enzymu, což způsobí další výrobu meziproduktů [8]. Zajímavé je, že o skutečné příčině se jen spekuluje, ale žádný skutečný vědecký důkaz jsem na to nenašla. Jisté ale je, že česnek stav pacientů s porfyrií zhoršuje, a tak je jim doporučováno se mu vyhýbat.
Pokud vás zajímá konkrétní látka v česneku obsažená, tak za předpokladu, že platí výše uvedená teorie, je v česneku takových látek více. Nejvýznamnější by měl být alicin, kterého je v česneku nejvíc. Ten by asi synteticky připravit šel, ale protože lidé s porfyrií nejsou skuteční upíři, tak k tomu není důvod. Dokonce ani sání krve jim nijak neprospívá (ani jako náhrada hemu) [9].
Takže pokud budete chtít ubližovat člověku s porfyrií, tak česnek je asi správná volba 😊. Nicméně musí ho sníst, samotná přítomnost česneku nestačí.
Porfyrie jsou velice vzácné. Je ale potřeba si uvědomit, že podoba upíra se liší pro různá místa i období, a tak se liší i vlastnosti, které jsou s upíry spojovány. Pro některé mýty mohli být inspirací lidé trpící porfyrií.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Katka
Zdroje:
[1] P. Stöckl, “Krvežíznivé bytosti starověkého světa: Jak Egypťané, Řekové a Římané stvořili upíry,” https://www.nationalgeographic.cz/historie/krveziznive-bytosti-staroveku-staly-u-drakulovy-kolebky.
[2] Česká historie, “Oheň svatého Antonína: nemoc, která děsila středověkou Evropu,” https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-ohen-svateho-antonina-nemoc-ktera-desila-stredovekou-evropu-100721.
[3] https://doi.org/10.1080/0964704X.2011.595655
[4] M. Kaláb, “Porfyrie,” in Gastroenterologie a hepatologie, Grada Publishing a.s., 2007, pp. 182–193.
[5] https://doi.org/10.1111/j.1365-2141.1965.tb00115.x
[6] Erwin A, Balwani M, and Desnick RJ, “Congenital Erythropoietic Porphyria,” Porphyrias Consortium of the NIH-Sponsored Rare Diseases Clinical Research Network.
[7] https://doi.org/10.1111/j.1875-595X.2005.tb00035.x