Vytí je jeden z hlasových signálů, který psi zdědili po svých předcích, vlcích. Ti jsou často zobrazováni při vytí, nejčastěji právě na Měsíc. V češtině dokonce najdeme i slovní obrat: „Co tady vyješ jak na Měsíc?“. Právě z takových představ pravděpodobně pochází i domněnka, že by něco podobného měli dělat i psi.
Na rozdíl od psů je u vlků vytí dobře prostudovaným fenoménem. Slouží především k dálkové komunikaci a nese specifické zvukové rysy, podle nichž lze rozlišit jednotlivé smečky i konkrétní jedince. Z toho lze usuzovat, že vytí umožňuje vlkům vzájemné rozpoznávání [1, 2].
Právě na tomto základě plní vytí dvě hlavní funkce. První z nich je koordinace smečky – jednotliví členové si dávají například najevo, kde se v rámci teritoria nacházejí, případně že se chystají vyrazit na lov. Druhou funkcí je snaha o vymezení a udržování teritoria, která zároveň snižuje riziko přímého kontaktu s cizími jedinci [3, 4]. O přesném významu vytí u psů toho moc nevíme. Nepochybně se stále jedná o formu komunikace, i když silně pozměněnou tím, že pes žije s člověkem [5, 6].
Proč tedy máme tak silně zakořeněné spojení vytí a Měsíce? Pravděpodobně to bude mít souvislost s tím, že vlčí vytí lze lépe zaslechnout a rozpoznat v nočních hodinách, kdy panuje větší klid. V neposlední řadě k tomuto spojení pravděpodobně přispěl i kulturní obraz vlka jako nočního a tajemného zvířete a Měsíce jako symbolu noci, dlouhodobě formovaný literaturou, výtvarným uměním a lidovou tradicí.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Šárka
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1644/06-MAMM-A-151R1.1
[2] https://doi.org/10.1080/03949370.2012.664569
[3] Mech, L. D. & Boitani, L. Wolves: Behavior, Ecology, and Conservation (University of Chicago Press, 2003).
[4] https://doi.org/10.1007/s10164-006-0015-y